I.
Býval jsem malý
jako oblázek v moři
a maminka
/ krásný obrázek /
učívala mne
jak mám spát
a jak ne
- Nejdřív musíš zavřít oči
potom
krááátce
zazpívat tichu
To pak poposkočí
a nastřádat své snové drobení
pro noční holoubata -
až zavřela se vrata
mého tmoucího pokoje
pak jsem rostl spolu s měsícem
a teď mi šumí cizí vlasy
a ruce složené ku pažím
a vnímám tmavé letokrásy
a spát se ani nesnažím
vrata se zavírají jaksi sama
když noc už se trhá
jako vinobraní
obloha lká
a slunce začne kout
vrací to čemu se nikdo neubrání
už umím snít
jak říkávala
maminka
jen ještě neumím
neusnout
II.
nepojí nás;
ani hloubka hrudníku jezírka
u prosté smáčivé tichosti
když hluší sedíme v sobě proutění
u lískovce
víš;
tady kdysi utopili malého upírka
a v noci teplé už krev nepotí
v ruce ti vyroste bez snění
to co každý chce