Cyklus Životní osudy: Z Ruska do České republiky

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi životem v Rusku a České republice?
Život je tady snadnější, hlavně jídlo nestojí tolik. A taky je to trochu jinak se slavením svátků.
Jak u vás probíhají Vánoce?
Jsou později, na Vánoce si spíš sedneme ke stolu a řekneme si, co je špatně. Slaví se na nový rok, to je většina opilá. Vánoce jen někde.
Jaké je postavení ženy v rodině?
Maká, maká, maká. Tak třeba u nás - Táta pořád někde jezdil, podnikal, našel jinou manželku a máma byla doma, pomáhala s papíry. Dřela víc než táta.
Jaká jsou v Rusku pracovní uplatnění?
Lidi z velké části dělají něco úplně jiného, než jsou vyučeni. To co by chtěli není. Pak je taky spousta lidí, co se snaží založit firmu. Ale kdo začne z nuly, taky u ní skončí. A kdo má peníze a kontakty, prosadí se a udrží. Jo, kontakty.. stojí peníze.
Takže je těžké si najít práci?
Práci všeobecně už teď ani ne, lidi jsou líní.
Ve škole nám zeměpisář vykládal o poměrech v Rusku. Prý typickým příkladem jak to u vás chodí je, že se chlap opije a místo něj jde na železnici makat jeho žena, jen aby o místo nepřišel.
To není výjimkou. Představte si město s lavičkami. Nesedí tam holka s knížkou, ale opilci s lahví vodky - nevypitou v lepším případě. Spousta rozvodů je dnes důsledkem alkoholu.
A co obchody, dá se sehnat všechno?
Vše záleží na penězích.
Jak to bylo vlastně s Tvým tátou. To že si našel jinou ženu asi nebylo zrovna jednoduché.
Ano. Bylo to pro mě těžké. Ta jiná byla moje kamarádka. Má chůva. A najednou byla milenkou mého vlastního táty. Nebyla ani o tolik starší co já.
Vidím, že to pro tebe není jednoduché o tom mluvit. Přejděme k něčemu.. aktuálnímu. Jaký je věk páření v Rusku?
Byla jsem překvapená, že u vás je to už od 15 povolené. V Rusku až v dospělosti, to je od 18 let.
Myslíš si, že je to správné?
Nevím, tady je to normální, přizpůsobila jsem se, taky občas flirtuji, ale někdy mě spíš mrzí ten - lehkovážný přístup. Dost to bolí, zvlášť když od toho člověka čekáte něco víc, než jen pohlazení pro vlastní uspokojení.

Mezitím se na jednom náměstí Londýna objevila dvojce artistů a má kamarádka znatelně pookřála. Byla představením nadšena, tleskala, chovala se jako vysněný divák pro kohokoli. Nikdy jsem nebyl zvyklý tleskat a jásat kouzelníkům nebo artistům. Při pohledu na pana Kožíška v televizi se mi obvykle dělalo špatně. Ale tady byl ten potlesk, zvedání rukou tak čisté a spontánní. Pochopil jsem význam cirkusů pro tuhle holku. Je to radost, možná jedna z mála v životě. Přidal jsem se k jásání taky. Pro ni to byla určitě vzpomínka na její rodný kraj.

Ano, tam jsou velké cirkusy, nejvýznamnější. Mám to ráda, jsem taková akční. Chodím do 5 kroužků, tedy housle, dramaťák, šerm, skaut, výtvarka...(zde mé záznamy končí, bavili jsme se dál, o čem, to už není pro Vás)
Počkej, vyfotím si tě.
Né, já se nerada fotím.
Už jsi tam :).

Rozhovor proběhl v červnu roku 2006. Ta slečna se zařadí mezi lidi, kteří jsou už daleko, hodně, ale jejich pohled a smích je u mě stále uschován. Nostalgie...