Sen se špetkou fantazie

Tak toto se mi opravdu zdálo. Tři noci a pokaždé se k tomu přidala část a tu třetí noc to dostalo konečnou pointu.

Objevují se první pavučiny v tvářích

a stříbro z nich kyne
jak sny o jazzu.
Futrály hledají místo stinné
pod květy bezu,
který zní vlastní hudbou
pro hmyz.

Chodba plná lidí,
žvýkačky a sirky
nalepené v přáních tmy.
Pozoun nikdo neuklidí
a pohled ne něj stý
láme věštbu
o nevědomosti.

Je den a světlo problikává.
Až znovu doklopýtá noc,
rozžehneme svíčky,
ale oči stejně neuvidí,
tak jako já neuslyším jazz.
Pavučiny pokryjí
krvavé ruce
a já budu šťastný,
že alespoň něco ze sebe
jsem slepému jazzmanovi
do futrálu dal.

On pak kol krku omotá si bílý šál,
opře mě ke zdi
a položí přede mě svůj klobouk
s jednou sirkou….