Zpráva o tom, že odcházíš mě zasáhla při hodině výpočetky...doma pořád nemám pc, někde se opravuje a proto si nemůžu pořádně rozmyslet, co napíšu. Motá se mi teď v hlavě spousta věcí a jediné, co zvládnu říct je, že tě mám moc ráda, ale to ty víš...že jsem ráda, že jsem tě díky postřehu potkala a že mi tam budeš chybět. Ale na druhou stranu vím, že naše přátelství nezávisí na našem působení na postřehu, že se budeme dál bavit, dál si posílat své povídky a snad se časem i sejdeme, i když to nebude na srazu...však mi si příležiost najdeme. Viď baruško beruško ;o) Chci ti moc poděkovat za tvou pomoc v mých začátcích, že mi hledáš obrázky k povídkám a kontroluješ mi chyby, že ať mám jakýkoli problém...ať už s pc nebo v životě, tak mi pomůžeš, poradíš a na nic se neptáš. Ale jsou to jen slova, místo každého slova bych tě daleko radši stokrát objala...Měj se krásně má Mlhová vílo a snad brzy na icq a snad jednou naživo
Kolibřík
---
Baruško, když jsem přišla na postřeh, tak ty si se pro mě stala jedním z nejdůležitějších človíčků. Jsi pro mě sluníčko a slečna, kterou toho čeká jistě moc krásného a překvapivého. Můj motýlek, andílek a já nevím, co ještě..Možná sestřička...Ať se ti daří ve všem na co sáhneš, do čeho se pustíš, ať máš pořád dost radosti, úsměvů a štěstí a prostě a jednoduše: Pořád se usmívej!! Mám tě hrozně moc ráda!
Makretka
---
Milá
Hvězdičko, od chvíle, kdy ses v jinak nezávazném hovoru letmo zmínila,
jak ráda se díváš na hvězdy, zůstalo Tobě u mne s Tvým svolením toto
oslovení.
Teď se tedy obracíš jinam, už Ti svítí jiné nebe než toto
zde nad postrehem. Ty, která jsi byla s Histesem první "ikonou" tohoto
magazínu a jeho "dobrým duchem" (též podle svého vlastního usměvavého
sdělení). Jenže věci se vyvíjejí a v Tvém světě plném krásné imaginace
se nakonec objevilo tolik nového a zvláštního, že se tam postreh už
nějak nemohl vtěsnat, jak jsi sama jednou pověděla.
Přeji Ti, aby v
Tvém světě, ať je kdekoliv a s kýmkoliv, se na Tě hvězdy, Měsíc a
všechna zářivá tělesa (včetně Tobě blízkých osůbek) stále zářivě
usmívají a Ty jím oplácíš stejnou mincí, s vrozeným půvabem. A chvilky
krásného snění u Minoritů.
Jediné co mne rmoutí, je stále můj dluh
vůči Tobě v podobě nepřečtení si „Mlhové víly“, což mi bylo doporučeno
hned při našem vzájemném seznámení. Snad někdy …
A "Snad někdy" se sem i vrátíš.
Ivo Hary, jakožto normalnisilenec.
---