Domů

Tato báseň byla nápsána někdy v noci, v čase minulém, kdy jsme se s bratrem vraceli z jednoho dámského mejdanu. Báseň vyšla v roce 2006 v Almanachu Míň než všechno neberu, který je průřezem generačně spřízněných autorů z Opavy.


Vracíme se sami černou sukní města
Prší a je to smutné protože nejsou vidět hvězdy
Sukně je dnes jako hašlerka vlhká sladká v ústech dívky
Zářící démant vpletený do pavučiny pouličních světel
Jsme někde tady v té vlhké chuti a vracíme se domů
Bolí tě hlava já moc dobře vím z koho
Padají z tebe milostné fráze
Beethoven také miloval Terezu
Bohužel osud mu nepřál jak to dopadne s tebou nevím
Dech cigaret stoupá k nebi líbaný deštěm
Spěcháme mezi vysokými domy
Já marně hledám nervy ty se usmíváš odněkud z ráje
zamilovaných
Ztrácíme směr cesta domů se rozmnožila v křižovatku
Ochotně nám ukazuje kudy na Hradeckou ulici
Vracíme se sami černou sukní města
Lidé bydlí po hospodách Kam se to vracíme černou sukní
města?
Pověz mi to bratře!
A ty zahazuješ cigaretu velikým obloukem a říkáš
Protože dnes nejsou vidět hvězdy
vracíme se tam kde jsme nejvíc nazí