Biodiverzita“ znamená variabilitu všech žijících organismů včetně, mezi jiným, suchozemských, mořských a jiných vodních ekosystémů a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí; zahrnuje různorodost v rámci druhů, mezi druhy i mezi ekosystémy
Existuje spousta definicí biodiverzity neb se jedná o složitý víceúrovňový jev. Krátce řečeno „biodiverzita je naše největší a nejméně doceňované bohatství“.
Rozlišujeme tři úrovně biodiverzity“:
Jak biologická rozmanitost vzniká? Vzniká evolucí, která může probíhat dvěma způsoby. V prvním případě si můžeme představit motýla s modrými křídly, který se vývojem přemění v nový druh motýla s křídly fialovými. Evoluce proběhla,ale výsledkem je jen jeden druh motýla. V druhém případě se motýl s modrými křídly může rozdělit do tří druhů z nichž jeden má křídla fialová, druhý červená a třetí žlutá. V případě prvního modrého motýla nastala vertikální změna bez speciace. Druhý modrý motýl prošel vertikální změnou spojenou se speciací. Dalo by se říci, že většina biologické rozmanitosti je vedlejším produktem evoluce.
Toto je jen nástin vzniku biologické rozmanitosti, spíše bych se zmínil o základních předpokladech biologické rozmanitosti. Jež jsou:
Jak jsem již zmínil, jo to jen náhled do nádherných tajů , evoluční biologie, vzniku nových druhů,vztahu mezi jednotlivými složkami atd., v tomto příspěvku bych se chtěl spíše zmínit o ohroženosti této rozmanitosti, o nutnosti chránit život v biosféře a o přírodní etice z hlediska ochrany rozmanitosti života.
Známe naši biosféru?
V dnešní moderní době, bychom mohli nabýt dojmu, že svět je již úplně prozkoumán. Skutečně již byla pojmenována téměř všechna pohoří a řeky, byl zmapován celý povrch Země a prozkoumáno pobřeží v celé délce. Pronikli jsme do nejhlubších oceánských příkopů i do atmosféry, kterou jsem chemicky analyzovali. Planeta je nepřetržitě pozorována u umělých družic a poslední panenský kontent, Antarktida, se stala výzkumnou stanicí a výletním místem pro bohaté turisty. Biosféra ale zůstává nepoznaná.
Bylo poznáno asi 1,75 milionu druhů, celkový počet žijících druhů je ale odhadován někde mezi 10 a 50 miliony, nikdo neví, který z krajních odhadů je pravděpodobnější.
Vědci by měli rozšířit výzkumné fronty, a dokončit mapovaní biosféry, kterou zahájil Linné. Nejpádnější důvod spočívá v tom, že na rozdíl od ostatních oblastí vědy je studium biodiverzity omezeno časem. Biologické druhy mizí stále rychleji následkem lidské činnosti, především ničením oblastí výskytu, ale také znečišťováním prostředí a zavlečením exotických druhů do zbývajicích ekosystémů. Je určitý předpoklad, že do roku 2020 vyhyne asi jedna pětina druhů rostlin a živočichů, pokud nebudou učiněny účinnější kroky na její záchranu.
Proč by nás to mělo vzrušovat?
Divoká příroda má svou vlastní hodnotu a nepotřebuje další ospravedlnění své existence.
Ale proč by…? Protože, ztratíme nové zdroje vědeckého poznání. Bude ničeno ohromné, dosud nevyužité biologické bohatství. Nikdy se neobjeví řada nových léků, plodin, výrobků ze dřeva a vlákniny, metod pro obnovu půdy a dalších pro člověka užitečných věcí. Někteří lidé s oblibou mávnou rukou nad nějakou bylinkou či broukem. Zapomínají při tom, že málo známý motýlek z Latinské Ameriky zachránil Australské pastviny zarůstající kaktusem, že z růžového barvínku z Madagaskaru byl připraven lék proti Hodgkinově nemoci a dětské lymfatické leukémii a z kůry pacifického tisu, lék proti rakovině vaječníku a prsu, že ze slin pijavek byl získán antikoagulant hirudin, jež se používá při stavech, kdy je srážení krve nebezpečné (hemeroidy, trombózy..) atd. Objevem podobných látek se možnosti pouze otevírají.
Stejně možné je využití divokých rostlin jako potravy. Na světové trhy se dostane jen nepatrná část ekonomicky využitelných druhů. V celé historii lidé pěstovali nebo sbírali jako potravu zhruba 7000 druhů, ale dvacet z nich poskytuje 90 procent veškeré potravy a pouhé tři, pšenice, kukuřice a rýže, více než polovinu.
Naše omezená strava není založena na nějakém výběru, je spíše dílem náhody. Dosud jsme závislí na několika rostlinách, které objevili a začali pěstovat první neolitičtí zemědělci. Kolébkami zemědělství byl středozemní a Blízký východ, Střední Asie, vysočina Mexika a vyšší polohy v Andách.
Moderní zemědělství využívá neolitické plodiny maximální způsobem, má ale stále veliké rezervy. Jako příklad se může uvést okřídleny bob ( Psophocarpus tetragonolobus ), z Nové Guiney. Tato rostliná je jedlá celá, od listu podobných špenátu až po malé lusky připomínající zelené fazole, hlízy jsou bohatší na bílkoviny než brambory. Zralá semena připomínají sojové boby. Je možné je vařit, rozemlít na mouku atd. Tato rostlina roste neuvěřitelně rychle, za několik týdnu doroste do výšky 4 metrů. Po malém genetickém vylepšení křížením by okřídlený bob mohl zvýšit životní úroveň miliónu lidí v nejchudších tropických zemích.
Informace o polodivokých a divokých plodinách často pocházejí od domorodých kmenů. Mistři všech dob ve vytváření zásobárny nejrůznějších plodin byli zřejmě Inkové. Bez znalosti kola, peněz, železa, vytvořil tento andský národ pokročilé zemědělství. Od Inků také pocházejí plodiny jež se osvědčily i v mírném pásmu, například: fazole, papriky, rajčata a brambory.
Když se zbývající oblasti divočiny stanou zdrojem genetického materiálů, místo jejich ničení pro takzvaný krátkodobý zisk, bude jejich ekonomický přínos mnohem větší.
Lidé, ať se jim to líbí nebo ne, jsou součástí přírody, od počátku své pozemské existence vždy využívali biologické bohatství okolní přírody. Někomu se může zdát, že naše závislost na přírodě je zdánlivě menší, protože žijeme převážně ve městech, jsme obklopeni umělým prostředím, a máme pocit, že jídlo ze samoobsluhy, lečiva z lékarny a různé i „nerůzné“ předměty jsou vyrobeny ze syntetických materiálů spíše, než z přírodních produktů, ale naše závislost na biologické rozmanitosti je však ve skutečnosti dokonce větší, než tomu bylo v dávné minulosti.
Biologické bohatství má pro lidi dále velmi důležitou hodnotu nepřímou, protože přispívá k životně důležitým službám, jež nám poskytuje biosféra. Pomáhá udržet stabilní klima, vodní režim, složení vzduchu a udržení úrodnosti půdy.
Biologickou rozmanitost obdivují turisté, rekreanti, je uměleckou inspirací pro mnohé lidi…
Naváži na první větu této kapitoly, příroda nemá jen užitné vlastnosti, o kterých jsem se výše zmiňoval. Ocenění biologického bohatství je projevem úcty k životu, respektu k našim spoluobyvatelům, každý jedinec, druh a ekosystém živých organismů je jedinečný . Zvláště to snad chápeme v případě druhu, protože pokud jednou vymře, již se nedá nahradit.
Příroda je jako kouzelná studna, čím více z ní budeme získávat znalostí a prospěchu, tím více nám zbude pro budoucnost ( Edward O. Wilson 1995 ).
---
Odkazy, neb použitá literatura: