Dva milenci v cizím bytě

Dva milenci v cizím bytě

Dva milenci v cizím bytě.
Zas ticho jak v kostele.

Jen tupě sedím
na kraji postele.

Prázdno jak předtím,
jen tupé pohledy
a výraz beznaděje.

Sami, jen já a ty.

Netuší co se děje,
co se stalo,
kam odešla ta správná chvíle.

Oba je to vzalo.

To teplo lásky vábivé,
vyprchalo jak ranní rosa,
zmizelo v nekonečnu.

Jen tiše šoupe noha bosá,
nesměle a v poetičnu.

Slovo láska už se stalo frází,
jen nutnost vede jejich cit,
nikoho už to však nerozhází.

Snad už neumíme žít?