Až kopyta zdivočelých koní
zlámou mi i poslední obratel,
zaposlouchám se do ticha
všech soudných dnů, jimž na hrany zvoní
nejeden pánbíčkářský kazatel.
A pak možná - Já a můj stín
dáme si s Bohem spicha
při dvojce vína z kopretin,
u nějž volněji se dýchá.
Pěkně na účet podniku
přihneme si i posledním lístkem,
a pak možná ještě ze zvyku
zkrouhneme minulost novým štístkem,
co zůstalo válet se ve sklenici
a my náhodou ho našli,
jak opuštěné štěně na ulici,
jehož oči časem zašly
a zmatněly.