Z rozhovorů

Autor: Kristýna M <kristyna(at)postreh.com>, Téma: Volné verše, Vydáno dne: 21. 12. 2006

I jedna chyba stačí na to, aby si nás ticho dokázalo pamatovat....

"Když už slova nestačí, pošli MMS"

.

Jo.
Jen mi teď nejde do srdce,
která z těch hvězd tam "za oblohou" je
ta správná.
Jestli nějaká taková,
tam u Vás pro mě
ještě sní...

/Poodhrnula vlastně jedinou žaluzii/
/Ne, nebylo tam nic pro ty, co ještě nevěří/

Pár hvězd se zase pousmívá.
Jenže
tentokrát opravdu jen pár.
Ten zbytek
spadal
za slzy.

/Nestálo jim za povšimnutí ani to,
že správní muži nikdy
nepláčou/

Ten motýl...

/Křídla nám daroval a my je rozdělili/

Doufal

/Brouzdal pro Tebe deštěm, .. dnes ?/

Věřil

/že Modré růže
JSOU/

.

Třeba až jednou pro nás
hvězdy spadnou...
Třeba tma podá mu svou temnotu

ale to už nebudeme MY,
Měsíci.

/Přitulila se ke špíně na koberci.
Nebylo z čeho plakat.
Z včerejšků,
které nás doprovázejí
po celou
cestu vesmírem/

.

.

.