Krajinou krvavou,
myšlenek posledních,
v touhách svých se plavím.
Hej hola!
Stovky námořníků,
ve stejném moři zdravím.
Tam každý, zas a znova volá,
své ahoj a hej hola!
Tou myšlenkou krvavou,
pozdrav rozléhá se.
Já Zdravice, v nepřekonatelné kráse,
Do nosu zarazím ti kůl.
Tvé boty jsem si zul a teď sul.
Tak se připrav, budeme chodit po pahýlech,
až po kolena!
Neboť po krk sebe máš.
Už se sakra snaž!
Prý moc dobře se znáš.
Když se ke mně podíváš,
ve tvém oku vidím shnilý trn.
Drn zbytečnosti, tam kde tlukot máš.
Sám sobě úctyhodný se zdáš?
Chcípni!!! A můj hlas,
pod zem si vezmi!
Ať v rukou, vůbec něco máš,
až ti naseru do huby.