Převeliké opěvování nejsladší moudrosti
(rokoková)
Jsi skvostná ó moudrosti,
kteráž-to kráčíš božským světem.
Uzavřená v jemnosti filigránu bytí,
tys ušlechtilé vzdělanosti, nejněžnějším květem.
Sic jsi v trnech uzamknuté kvítí,
Opojně převonící vznosným vzletem.
Jako pochodeň jež v nejhlubší temnotě se blyští,
šperků všech jasnojasných, oslepuješ mocným třpytem.
Ať znám, či znám, nebo znám, před tvou mohutností, nepoznám já nic,
nad všelikerá tvá osvícenství, není-li mi dáno porozumět víc.