Je to jen mžik.
Jako když se zablokuje žití.
S pocitem skluzu
po tobogánu duhy
se roztaví to sklo,
co za ním skrýváš tvář.
A pak se rozdrobí ticho,
co už znáš.
Popel a démanty,
žena a muž,
přítel a nepřítel,
definitivní rovnost.