A SLUNCE VYSOKO
Odumřelé šachty
kilometr zaprášených plic
hic dole
a důchodová hlušina nanic
fosilií zvratky
prorubané věky
tam a zpátky.
Chrliče slité nad těly pecí
žhaví dýmem na nebe
oranžovánky.
Ingoty rzivě bronzovatí
tu a tam v blátě květy
pohozeny.
Důlní dříví omývá špínou
déšť vyvezený nad skládku.
Okna, okna hal
hledá náměsíčný noční hlídač
vsazený v saze.
Poddolovaná fabrika zase
sesedla.
Zemina prokletá kopřivami
crčí
do kruhů uhelných očí
zželezněle
nevyfáraných.
A slunce vysoko
vysoko
--------------------------
ISLAND
Mrazu ruce, žhavé srdce
Island
Rozlit v oceán
gejzíry krvácí,
struska prodýchává
do kamenných vertikál.
Ledovce v horečkách,
potí svá tisíciletí
koryty nekoryty.
Island,
vřelí lidé samotou své země,
na bidlech trojmo
ryby sesychají.
A nízké slunce
tuší Reykjavík.