Co je a co není mládeži přístupné

Autor: Jiří Stránský <jiri.stransky(at)email.cz>, Téma: Fejetony, Vydáno dne: 11. 03. 2007

Jiří Stránský *1931, člen PEN klubu a nyní místní autor, jsem rád že mou nabídku přijal. Kdo by neznal Zdivočelou zemi, Kousek nebe,..... přeji hezké počtení, jeho vztah ke studentům je mimořádný.  

            To se mi opravdu líbí: Jak všechny možné etické komise hlídají, aby každý film měl div ne v titulku napsáno, od kolika let věku je přístupný, a jestli do deseti večer se v televizi neukázalo něco, co by bylo proti počestnosti a narušilo morálku nezletilých. Chraň bože, aby se nejen na ženách, ale i na mužích odhalilo něco, co si žádný z obyčejných smrtelníků nedovolí veřejně odhalit. Protože se však pokrok takzvaně nedá zastavit, do zákazů není zahrnuta soulož. To považuji za celkem rozumné – už jsem mnohokrát viděl, jak školáci přepravující se veřejnými dopravními prostředky se zájmem pozorují (a někdy to mezi sebou i patřičně komentují), jak jejich jen o něco málo starší generační druhové a družky se k sobě dychtivě vinou a přisávají a popadají se všude, kde se dá. Nebo jak se vlastně kdekoli pokoušejí o ony pohyby, díky nimž sami vznikli.

            Pokrok se ovšem žene dál, většina televizních stanic potřebuje vysílat co nejvíc reklam, aby za ty reklamy mohly co nejvíc vysílat, etické a mravnostní komise to okamžitě pochopily, takže ze seznamu toho, co ohrožuje morálku nezletilých, byly po souložích vyjmuty i vraždy jakéhokoliv druhu, bez omezení co do počtu mrtvol i vyteklé krve. Ty se vlastně mohou vysílat pořád, také proto, že počtem opakování mordýřských seriálů i solitérů se musí tahle pátá filmová a televizní liga zaplatit. Taky z opakovaných reklam, jak uvedeno výše. Protože v rozhlase by se všechno muselo popisovat a to by asi nešlo – například co si kdo svlékl a co potom s někým druhým vyváděl a tak podobně – problém s morálkou, etikou už má jen tisk, který – na rozdíl od blesků a šípů ahů a dalších pornografických kalibrů namířených na nejnižší dychtivosti – má vlastně k dispozici jen tučnost titulků a občas nějakou tu doprovodnou a ne příliš jasnou fotografii a nějakého mordu, katastrofy a dalších lidských neštěstí.

            Jsem pro, aby se odvolaly všechny zákazy. Protože ty děti, pro něž se to zakazuje, už – díky internetu – vědí o zakázaném víc než my, je jim jedno, a my jsme jim k smíchu, že jim to zakazujem. Dovedu si přestavit, jak ta děcka musel rozesmát biskupský zákaz obsluhování anglického krále. A jsem hrdý, že rozesmál i mě.