Sen o probdělých nocích...

...klasické umění, i když mnohem starší


Jako když trháš plátno pod rámem,
ve kterém jsi jinak
ručně nakreslený Holanďanem
a rveš ho prsty prokřehlými odpočinkem
až bolí klouby
a srdce,
které ví
že už nikdy nemůžeš vrátit
to drahé
poselství
zpět
na začátek
Jsi
od barvy

Dnes v noci
jsi byl mladým mužem ve starých časech
nakreslený v odstínech béžové
a královnou uhranutý
psal jsi jako pominutý,
snažil ses zůstat v jejích snech
Ale zůstala jen Tvá
sytě rudá krev stékající po rámech
litých ze zlata

Nezapomeneš na její smutný úsměv
a žal v bleděmodrých očích
na zářivou vlnku od vlasů
a na tajemný letmý ženský vzdech,
co hřál Tě na zádech
v ústech
i ve vlasech
Ach...
Končí to všechno v jemných bolestech
uvnitř prázdných tichých bezčasů...