Když slova stojí
a hlava se mi vzpírá,
z prachu hrnek i okno,
co zas nedovírá
Brát sáček heny
a taky trochu peří,
malovat ryzce
hrotem na zádveří
Sundat svetr a nehtem
jen tak polehoučku
táhnout z kůže závoj,
všitý do kloboučku
Svou bílou nožkou
v zlatavý rubáš
sklouznout a ladně
poslední čardáš
S taneční bravurou
zčervenalých lící,
v poslední otočce
smutnou tanečnicí
Už skoro bez dechu
za ruku k parapetu,
vybídnout pouze
táhlý dech flašinetu.