Ukotven v místě,
kde jen dva hlasy znějí
(v jednací síni,
kde oba předvádějí
to, zač je strany platí),
se dívám na Tebe.
Vzpomínám,
jaks´ chtěla do nebe,
do ráje a na Kanáry
a já dal tak málo -
jen sebe,
kytku,
verše z Máje
Potom přišly sváry.
Je ze mne odpůrce
Tak náhle bez příčiny.
Za lásku před soudem?
Za jaké pykám viny?
Zazněla slova soudce
ve jménu republiky
Tys´ vstala s úsměvem,
podalas´ ruku s díky.
a pak jsi zmizela
tam někde v nedohlednu.
Taky už odcházím
ani se neohlédnu
a zkusím vstřebávat svobodu,
co mě čeká..
Bude mě trochu víc,
trochu víc o člověka,
co vsadil na lásku,
jež prohrála spor s jměním.
Zahalím minulost,
půjde-li, zapomněním
a začnu od znova
(s pošramoceným egem)
***
„Tak na zdraví,kamaráde,
a popojedem!"