Můra IV

Jedna starší báseň z autorského čtení v dešti pod lampou.

Oslavné písně a sbory svědků dusí se, zanikají v pláči.
Těkavým letem padá a křídla za sebou prachem vláčí.
Duté větve předsudků a pravd lámou se pod vytrvalou snětí.
Až k tvým uším ta tenká prosba nikdy nedoletí.

Jen potulný vítr zapomenutých oblaků ptá se:
Proč shořel vylíhlý motýl v celé své kráse?
V příšeří ranní mlhy mi šátkem sbohem dává
zarudlý slib schýlený v mechu a oči vyplakané do krvava.