Klasická effikátní psychologická škola

Základy málo známé psychologické školy švýcarských vědců S. Tussina a B. Hexina.


Psychologická škola švýcarského psychiatra S. Tussina (1885 – 1951) je především u nás málo známá a z jakéhosi důvodu se dokonce o ni ani na školách nezmiňuje. Rovněž v literatuře je o této nauce jen poskrovnu odkazů, což mi přijde jako poměrně škoda, neboť jsou tyto teorie poměrně zajímavé. Proto se nyní pokusím podat malý obrázek o základech tohoto učení. 

Podle této nauky jsou motivačním motorem dvě různé potřeby nebo také dva základní pocity, které nás ovládají – pocit submise a dominance. Podle Tussinova žáka a dlouholetého kolegy, psychologa, sociologa a praktického lékaře B. Hexina (1899 – 1949) jsme neustále pod vlivem jak submise, tak dominance a to sice na dvou úrovních – teoretickém (někdy také tzv. uměleckém) a praktickém (reálném) cítění. Poměr submise a dominance pak vytváří různé stavy mysli, které se potom odrážejí ve dvou vlastnostech prožívání a chování, jimiž je za prvé poměr imprese a exprese a za druhé poměr mánie a deprese. Podle Hexina „vše co děláme, děláme pro pocit submise a dominance zároveň“. Například zodpovědnost se dá podle něj vykládat jako submise před řádem a dominance nad chaosem, lehkomyslnost je naopak submise před chaosem a dominance nad řádem. Jak také napsal ve své knize Logika chování tehdejší ředitel Eggerbergské univerzity, Hexinův synovec M. Solvan (1912 – 1975), tak platí, že „jsou-li dva pojmy k sobě antonymem, potom i pojmy, jenž jsou k nim v submisivní nebo dominantním vztahu budou antonymy“ – tato věta byla později definována jako Solvanův první zákon. Solvanův následovník, rovněž ředitel Eggerbergské univerzity, doktor S. Musol (1936 – 1987) sestavil seznam pěti tisíc základních lidských stavů mysli, chování, zážitků a uměleckého cítění, známý také pod názvem Musolův list. Tam je například pocit dekadence definován jako submise před světem a časem a dominance nad ostatní společností. 

Krom nauky o submisi a dominanci se také zástupci této školy snažili o matematicko-logický popis lidské psychiky. S. Tussin definoval základní vzorec:

(prožívání => myšlení) => (myšlení => chování) 

Z tohoto vzorce přímo vyplývalo několik základních postulátů, takzvaných Tussinových zákonů: 

1. Je možné myslet bez prožitku, ne však obráceně
2. Je možné se nějak chovat bez myšlení, ne však obráceně
3. Je možné se nějak chovat bez prožívání, ne však obráceně
   

Z toho také vyplývá Tussinova věta, neboli „výsledkem jakékoliv psychické aktivity je vždy chování“. Tussin však také poměrně složitě popsal jakési vnitřní chování, které je mnohdy těžké rozeznat od myšlení nebo prožívání. Teprve pár let po Tussinově smrti zpochybnil jeho žák S. Musol tyto zákony a přidal ještě doplňující zákon, že „každý výrok, každá závorka nebo celý vzorec může být za určité nálady znegován(a)“. Tím také zavedl pojem nálada, podle těchto nauk chápán poněkud odlišně od obecného výkladu slova. Podal k nim několik vysvětlujících formulací, například: 

1. Je-li první výrok v jedné ze závorek znegován, znamená to, že může dojít k libovolnému ze dvou výroků nezávisle na druhém, ale také i k oběma najednou (prožívání bez myšlení, myšlení bez prožívání, myšlení i prožívání, myšlení bez chování, chování bez myšlení a chování i myšlení), obdobné platí, je-li první závorka znegována.
2. Je-li zároveň znegován druhý výrok v závorce a celá závorka, potom musí dojít k oběma výrokům (prožívání musí být následováno myšlením nebo myšlení musí být následováno chováním), obdobně u závorek.

Hexin, Tussin a Musol vydali celkem okolo 30 knih s touto tématikou, shodou mnoha nepříznivých situací však došlo k tomu, že jsou až do dneška hodně opomíjeni, ba některé jejich názory dokonce odsuzovány pro přílišné teoretizování až možná esoteričnost. Každopádně, nebylo by na škodu se o jejich učení alespoň dozvědět a já doufám, že jsem mnohým z vás dal alespoň podnět zjistit si o tomto směru víc.