Slyšet hudbu přes bariéry

Tento rozhovor jsem původně připravovala pro školní časopis Gymnázia Jana Blahoslava v Ivančicích. Moje spolužačka Daniela Hlaváčková se už nějakou dobu zabývá prací se sluchově postiženými. V ivančické speciální škole pro sluchově postižené (Mateřská škola, Základní škola pro sluchově postižené a Dětský domov Ivančice) vede hodiny muzikoterapie.

 

Dany, kdy padl první impuls zabývat se muzikoterapií jako formou práce se sluchově postiženými? Kdy jsi s touto činností začala?

Tak s muzikoterapií jakou takovou jsem začala loni na kurzech, kam jsme jezdily s paní profesorkou Suchánkovou (pozn. učitelka hudební výchovy na ivančickém gymnáziu), s dětmi v loňském roce. Popudem byla moje sestra, která je taky neslyšící.

Jak vlastně sluchově postižení mohou vnímat hudbu?

Někteří ji vnímají zbytky sluchu, ti s těžším postižením cítí vibrace na různých částech těla.

Co všechno v hodinách muzikoterapie s dětmi děláš?

Bubnování, básničky, rytmické říkačky, tanec, relaxace i písničky, cvičení na rozvoj řeči.

Kde bereš inspiraci, připravuješ se nějak speciálně?

Základy mám převzatý z tábora, kde se tímto hlavní vedoucí taky zabývá, jinak z loňského kurzu muzikoterapie, z televize, mám i vlastní nápady.

V čem je podle tebe výhoda hudby jako léčebné metody?

Tím, že se děti učí mluvit, rozvíjí řeč, protože ta je melodická a rytmická a zvykají si, jak hudbu vnímat.

Dá se vypěstovat z neslyšícího muzikant?

Dá, jak s menším, tak i s těžším postižením, třeba Jiřík má velké nadání na bubnování, ale je důležitý individuální přístup.

O Jiříkovi také vím, že možná i díky muzikoterapii začíná lépe mluvit. Můžeš nám o něm říct něco víc?

Jiřík dobře slyší, ale má růstovou vadu - pokřivený obličej, já si myslím, že má i špatně vyvinuté hlasivky, protože má strašně slabounký hlas. Dá se to ale částečně zlepšit. Muzikoterapie ho hodně baví, hlavně bubny. Třeba když přijdu tak stojí u krabic a vyťukává do nich rytmy.

Myslíš, že můžeš dosáhnout výraznějšího úspěchu nebo že dětem můžeš nějak výrazně pomoct?

Zdá se mi, že se lepší v rytmu, třeba Adámek - měl úplně ztuhlé svaly ze začátku, teď se mu zlepšila motorika prstů, ale hlavně je to úspěch pro ty děti že můžou něco dělat. Měli jsme i vystoupení na vánoční besídce.

Půjdeš muzikoterapii i studovat?

Nejdřív půjdu asi na speciální pedagogiku a pak bych si muzikoterapii dodělala, chtěla bych se věnovat i canysterapii (pozn. terapie se psy), ale nemám psa, ten můj je na to už starý. Psi se musí cvičit už od štěňat, existují na to speciální kurzy, které jsou ale docela drahé.

Jak moc jsou neslyšící schopní fungovat v normálním životě, třeba v práci?

Úplně normálně, mají jak speciální střední školy i pracovní místa, tak mohou pracovat i mezi slyšícími, často pracují u známých, kteří už je trochu znají, ale jinak nemají problém, horší je to pokud jsou i nějak mentálně postižení.

 

Díky Daniele jsem měla možnost jednu hodinu muzikoterapie navštívit. Možná to bude znít jako otřepaná fráze a milé klišé na závěr, ale v očích těch dětí bylo tolik upřímného nadšení! Odvázaly se, někdy styděly, hned zase předváděly, zvědavě nakukovaly do foťáku a najednou jsem se cítila i já v jakémsi handicapu, když jsem se s některými nedokázala dorozumět.