10 let...

Autor: Ivet <ivet.nirvana(at)centrum.cz>, Téma: Povídky, Vydáno dne: 21. 08. 2007

... rozdíl? Ne, lidi jsou pořád stejní.


On: "Slečno, vy stále hledáte,..."
Ona: "Nene," zarazím se a dívám se do jeho očí, snažím se nepochytit ani kousek jeho samotného a zírám do prázdna na tu krásnou žlutou zeď za ním.

Ona: Sakra, soustřeď se. Jo, už to jde.

Ona: "Co žes' to povídal?Hledání. Možná ty seš pro mně  větší kus života, než já pro tebe. Proč ne. A to, že hledám si myslíš jen proto, že ty děláš to samý."
On: "Miláčku, posloucháš mě vůbec?"
Ona: "Jo, jasně,"dodám s úsměvem.

Ona: Nesleduju. A něříkej mi miláčku.
Zavřu oči bez ohledu na okolí. Hospoda plná lidí, on mi něco říká, ale fantazie se rozvíjí, ááá, prostě zavřu oči. Jo, jsem netaktní,...

On: Už se mi stýskalo jak malýmu klukovi. Ta holka ale stejně dostane, co bude chtít. Nevypadá na to, ale... má to tam.
Ne, nenechám se unášet, proč tak vlastně přemejšlím? Zmáknu to levou zadní, nemyslet. Nemusím, já taky dostanu to, co chci. To se mi potvrdilo nesčetněkrát. Nepotřebuju lidi znát, aby mi věřili. Ale já nevěřím jim! To je šílený... Život je hra. Hm, jo, a dost pekelná. A dneska večer se to nezvrtne v nic, co bychom nechtěli. Oba! Nehodlám zas něco tvořit a navozovat. Já to její světlo nechci ničit.

Ona: Strniště, tak dvoudenní a trochu vyžilej výraz. Hmm..., usmívám se. Takoví chlapi se mi líbili už v deseti. Máma se mě u nějakýho seriálu ptala "Kterej se ti líbí?" - "Tenhle, mami, je takovej vyžilej." Ona na to, že tihle se líbí i mojí tetě, její ségře.

Dívá se na mě zase celkem zkoumavě a pomalu potáhne z cigarety. Já si toho ale nevšímám, jeho pohled můžu maximálně cítit.

On: Ne, NE!!! Dneska večer nechci. Proč ta atmosféra musí vždycky zhoustnout? Na co asi myslíš... Zase těkáš očima po celý místnosti... sleduješ lidi a ať chceš nebo ne, budeš je třídit a dělat si na ně názor, i když je neznáš. Někteří maj prostě čuch, já to znám, dělám to samý.

On: "Ivet?"
Ona: "No?", trhnu sebou.
On: "Vlastně nic..." a zase si s klidem potáhne. Usmál se.

On: A zase uhýbám pohledem. Role se prohodily. Něco se stalo, už se mi nebojí dívat do očí. Výzva? Haha, tak na to jsem už bohužel starej, krásko...