Skoky (4): Ignorant

Autor: Foton <Svaty.Foton(at)seznam.cz>, Téma: Mystery, Vydáno dne: 29. 08. 2007

Potkávám naprosto apatického muže, který se stane obětí děsivé události. Díky tomu se o něm dozvím trochu více a mám na něho památku. Není tu asi moc bezpečno.

„...Stiskl jsem tlačítko 11, dveře se zavřely a ozval se slabý hukot elektromotoru."

 Postupně jsem jel výtahem do 11. patra. Celou dobu v pořádku, ale v 9. patře, což symbolizoval číselník nad dveřmi výtahu, jako by na chvíli zakolísal elektrický proud. Výtah se zastavil, světlo zhaslo, jenže okamžik na to se zase vše obnovilo. Dojel jsem do jedenáctky, kde se dveře otevřely a já jsem zase udiveně zíral před sebe. Přede mnou stál nějaký muž v černé kombinéze, na očích měl černé brýle, celkově vypadal jak nějaký tajný agent. Stál a beze slova, bez jakéhokoli výrazu v obličeji na mě upřeně zíral. Mluvil jsem na něj, dělal gesta rukama, naprosto žádná reakce. Když jsem se pohyboval v jeho zorném poli, vždy za mnou přesně otáčel hlavu. Půl hodiny jsem počkal, jestli něco neudělá. Nic. Už mě to přestalo bavit, řval jsem mu do ucha, dělal prudké pohyby a směšné grimasy před jeho obličejem, ani to ho nezdolalo. Kdo by mě v tu chvíli viděl, patrně by myslel, že jsem utekl z psychiatrického ústavu, jehož léčebné metody se minuly účinkem. Když jsem do něj prudce strčil, ohnul se stoje na nohou, a po chvíli kývání se zase ocitl v původní vyrovnané poloze. Je to vůbec člověk? Co když to je třeba jen nějaký robot nebo kyborg naprogramovaný na „čumění do blba"? Nechal jsem ho být a jen tak si pro sebe zamumlal: „Proč já blbec jsem do toho domu vůbec lez." Po slově „blbec" on náhle ožil, otočil se doprava a strojovým krokem kráčel do chodby. Vylezl jsem a pozoroval ho. Ani ne po pár krocích se nohou zachytil o matný, ale silný černočervený provaz, který, jak jsem zjistil, byl dlouhý jazyk nějaké nestvůry přisáté na stropě. Vlastně to byla jen obrovská ústa obalená hromadou masa. Táhla ho nahoru a postupně požírala celé jeho tělo i s oblečením, krev stříkala o sto šest. Když spolkla hlavu, ozval se tupý náraz jako o kov, a ústa začala jiskřit a bzučet. Maso nestvůry se začalo spalovat a vyzařovalo teplo. Za dvě sekundy se mezi ústy a ovládacím panelem výtahu silně zablesklo a zhasly všechny malé zářivky. Výboj asi vyrazil pojistky na chodbě, ne-li v celém domě. Měl jsem štěstí, že jsem stál na opačné straně. Na to ta obluda nahoře vyhodila ústy pryč celé mužovo tělo, rozkouskované na jednotlivé díly. Samostatně se povalovalo jeho celé srdce, žaludek, játra a střeva. Nejprve se ke mně dokutálela seškvařená hlava, z jejíhož vnitřku vypadla taková „krabička". Ta byla uvnitř posetá složitou elektronikou a baňkou se zářičem obklopenou spletitými závity elektromagnetických cívek. Měl jsem jasno. Ta bytost byl kyborg s normálním lidským tělem, jen měl umělý mozek, který stropní potvoře moc nechutnal. Ta se teď nadmula a v poslední křeči vyzvracela skoro celý obsah svého "žaludku". Byla totálně mrtvá a bezmocná. Z úst jí tekla taková nažloutlá, místy hnědočervená břečka, v níž plavaly rozložené kusy těl předchozích obětí. Zdálo se mi, že tam vidím i plavat živé pijavice a červy. Díkybohu, že jsem se z toho i já nepozvracel. Elektronický mozek kyborga, který byl nedotčen tím hnusem, jsem sebral a vložil si ho do kapsy. I když už třeba nebude fungovat, budu ho moci někdy rozebrat a vyčíst něco z jeho struktury. Kupříkladu jak byl naprogramován, co bylo účelem existence bytosti, kterou ovládal atd. Kromě standardní polovodičové elektroniky obsahoval asi ještě nějakou další technologii, představovanou tím komplexem cívek a malou baňkou, která možná více autenticky simulovala biologické procesy. Přeskočil jsem a obešel nechutnou kaluž a vydal se dál.