Jak říkají už ta nejzákladnější fyzikální pravidla, na každou akci existuje protiakce, neboli reakce. Tak to platí nejen při přenosu sil, avšak i v systému chování a prožívání. Ano, tentokrát je řeč o reflexech, tedy o odpovědích organismu na přijímaný počitek – na vnímaný svět. Z této věty by se dalo usoudit, že veškeré naše chování je reflexem, já se však budu zabývat především chováním rychlým, impulsivním a za použití žádného nebo minimálního rozvažování.
Téma mě zaujalo už před pár lety, když jsem programoval umělou inteligenci botům do hry Counter-Strike. Zde v podstatě rychlost reflexů udávalo jedno číslo, které udávalo uplynulý čas mezi okamžikem, kdy bot spatří nepřítele a výstřelem. Jedna sekunda, ač se nám obvykle zdá jako velmi krátký časový úsek, byla v tomto případě celou věčností a boti s touto prodlevou byli příliš pomalí i na začínající hráče. Teprve u hodnoty tří až dvou desetin vteřin se začínali stávat pro lidský mozek dost rychlými soupeři. Rovněž zajímavá byla možnost nastavení reakcí na nulový čas, což je doba, ve které žádný člověk nikdy nedokáže reagovat (de fakto je to rychlost elektřiny v obvodech počítače proti chemickému šíření vzruchů v lidské neurální síti). Přesto, a to je zajímavé, i po nastavení této reakční doby a stoprocentní přesnosti míření, bylo možno proti těmto botům efektivně bojovat a dokonce nad nimi vítězit. Proč? Protože člověk sice není schopný nulových reflexů, ale dokáže předvídat, což se někdy může jevit téměř jako záporný reakční čas. Zkušený hráč dokázal tedy vystřelit třeba o sto padesát milisekund dřív, než vůbec došlo k vizuálnímu kontaktu (až to trochu připomíná avizované schopnosti Jediů ve Hvězdných válkách). A z toho plyne zajímavý závěr, který převrací tvrzení, že počítač je rychlejší, ale blbější než člověk, naruby, protože zde se to jeví právě naopak – počítač provede potřebný výpočet pomaleji (nebo tedy spíše později) než člověk, ale naopak je si výsledkem přesně jistý. Člověk dokáže zásah spočítat i když nemá z čeho, na základě předpokladu vstupních informací, je však určitá šance, že se zmýlí, což v tomto případě nebude mít tak fatální následky. Tehdy jsem si uvědomil, že nikdy nedokáži naprogramovat bota, kterého bych nedokázal porazit. Avšak zpět k samotné podstatě reflexu.
Jak jsem již řekl, u bota značí číslo čas mezi spatřením a výstřelem, u člověka je však vedení vzruchu složitější, rozfázuji jej tedy na několik časových úseků (zanedbávám příliš malé časové úseky, jako například dobu, než světlo či zvuk dorazí k našim receptorům):
1, Doba před propuknutím podnětu (na semaforu svítí červená)
2, Podnět propukl, ale ještě ho nevnímáme (asi 8 až 16 milisekund, svítí zelená, ale my stále máme představu červené)
3, Už si podnět uvědomujeme, ale nejsme schopni dát rozkaz k činu (asi 25 až 50 milisekund, vidíme zelenou, ale stále stojíme)
4, Dáváme povel tělu k reakci (asi 50 milisekund, chceme už vyrazit)
5, Tělo vykonává náš povel (vyrážíme)
Ve výsledku dokážeme zareagovat mezi 120 (pokud se jedná o podmíněnou reakci, instinkt nebo jsme-li maximálně koncentrováni) a 300 milisekundami (pokud čekáme s volným soustředěním), někdy až přes 500 milisekund, jsme-li zaskočeni nebo podnět vůbec neočekáváme. Mnohem rychleji potom většinou fungují reakce, jež nemají příčinu v čití, ale ve vlastním vědomém či nevědomém řízení (například mrkání, které dokážeme provést zhruba pětkrát za vteřinu). Rovněž záleží na době expozice podnětu. Jeden jiný snímek ve filmu, který náhle problikne, si mnohdy uvědomíme třeba až s dvouvteřinovým zpožděním (kdo viděl Klub rváčů, ví o čem mluvím). Jestli je příliš rychlý (kratší než 8 milisekund), s největší pravděpodobností jej vůbec nezaznamenáme, příkladem je třeba letící kulka, které se na rozdíl od Matrixu skutečně nedokážeme vyhnout. Dalším důležitým faktorem je, jak je podnět intenzivní a na kolik smyslů útočí. Reakce na změnu barvy velkého čtverce, doprovázenou navíc silným zvukem, může být až poloviční oproti malému čtverečku bez zvuku. Zvlášť zvuk je velmi důležitý a většina lidí na něj reaguje mnohem rychleji než na zrakové podněty, čili zatímco na rozsvícení světla by odpověděli třeba až po 300 milisekundách, na výstřel reagují v čase pod 200 milisekund.
Téměř nadlidských hodnot (16 milisekund) se dá dosáhnout několika způsoby. Dokážeme odhadnout čas do propuknutí podnětu a následně ho odpočítat, čímž dokážeme velmi přesně (v řádech setin vteřiny) odhadnout, kdy podnět propukne.
Pro představu, BBC kdysi provádělo měření nejrychlejší reflexů, kdy po rozsvícení zelené ledky měl australský mistr Taekwon-da Bren Foster (to je ten muž s nejsilnějším kopem na světě – něco přes 3 kN) zasáhnout pěstí co nejrychleji cíl. Osmdesát milisekund po rozsvícení ledky vydal jeho mozek povel k úderu a v čase rovném 180 milisekundám zasáhl. Jen pro srovnání, průměr profesionálního hráče Counter-Striku, přičemž místo úderu musí zvolit cíl a zamířit, což trvá zhruba stejně dlouhou dobu, zvaného Efron je 166 milisekund (rekord 63 milisekund, čímž Taekwon-distu co se týče reflexů překonává více než trojnásobně, ale přeci jen, taekwon-do není jen o těch reflexech). Některé další naměřené časy jako třeba 19 milisekund už jsou potom jasně dílem předvídání a do průměru ani rekordu se tedy nepočítají. Reflexy amerických pilotů stíhaček jsou řádově mezi 60 a 120 milisekundami prodlení, pomalejší jedinci většinou nemají šanci projít výcvikem.
Zde jsem naprogramoval malý měřič vašich reflexů. Podnět je zde velmi zjevný a reakční úkon jednoduchý, čili zřejmě dojdete dobrých výsledků. Ty můžete ještě zlepšit zvýšením hlasitosti, popřípadě puštěním si větší verze.
Mé nejlepší výsledky:
Koncentrace - 140 milisekund
Odhadnutí - 16 milisekund
Zběsilé klikání - 46 milisekund
Jestli jste si to již párkrát vyzkoušeli, tak to zkuste znovu, s tím, že vám prozradím tento fakt: Červená trvá vždy 6+9-5-8+1 vteřin. Zkuste si třeba tolikrát říct normální rychlostí hlasu "jednaadvacet" a pak kliknout. (ten příklad je tady pro toho, aby si někdo cifry náhodou nevšiml dřív, než by ji chtěl vědět)
Aktualizace: Přidávám ještě měřič rychlosti klikání. Zatímco u předchozího programu jste si mohli změřit jak rychle zareagujete, zde si změříte, kolikrát stihnete za vteřinu kliknout.
Přidán už poslední a třetí měřič, tentokrát schopnosti koordinace pohybu myši a klikání.