V mém labyrinthu inferna,
ztratíš se jako tvůj Bůh.
V závrati své nízkosti
fascinovaně hledím
do propasti.
V spáleništi, co voní
někdejším nevědomím,
v shluku pahýlů mých tužeb,
volám na své špinavé dítě -
na svůj pramen,
na to jáství bez kazu vědomí!
V mém bezvládí...
Ukovám si molocha - z tvého nepochopení.
Povedu hordu krys ze své žumpy k triumfu -
K pádu do propasti pod spáleništěm.
Přibiju ruce svého krista, abych nezapoměl...
jak chutná soucit.
A nazvu tě vrahem, co znásilnil mou matku.
Jsi pederast co przní mou skutečnost!
A já jsem nevděčný dočasný stav v universu.
Řekni proč?!?
Tak řekni proč mi tolik dáváš?
napsáno 24.10.2007 v podvečer