Zapomínám

Už je to dávno


Tehdy, v dobách alchymie
hledajíc v pustině
střepy budoucnosti,
sny drásali jsme strachy.
A v koutě stál otcův stín,
co nám tak rád stínal hlavy.

Tehdy. Hnětl jsi mé těsto s nenávistí
a já tě otrávím morovým chlebem!
Místo mléka dojil jsi krev.
Tvou krev, co nyní tě straší-
Mou krev, co mne pálí.
Jsi pastýř šelem!
Trojjakých démonů z tvého lůna.
Rozsévač jedovatých plodů.

A já se pod tvou mocí drolil,
když byl jsi Pygmalionem,
a v křeči kazil své dílo.

A pak jsem přestal věřit!
A vyhnal z klece své démony,
co teď panují na Golgotě mých snů

A já. Tvá úroda dnes zahrnu tě blahobytem
Neodpouštím!
Zapomínám.....