Z hlediska žánrového spektra si přijdou na své především
milovníci popu, jazzu ale
i samotných hudebních nástrojů, jako je například
klavír. Na dvou stranách vinylu je rozloženo 15 skladeb o délkách kolem dvou
minut až po čtyřapůlminutovku. Nejvyšší důraz byl kladen na originalitu. Skladby
na desce působí celkem střízlivě a kompaktně. Nejkontrastnější jsou zřejmě
vokály, které u některých skladeb vytváří výbornou atmosféru, ale naopak u jiných
se stávají jakýmsi mezníkem kvality.
Příjemná jemně posmutnělá skladba, ve které je kladen důraz na atmosféru. Z hudebních nástrojů vystupují kytary a baskytara pod vedením Lukáše Kadavy. Na jedné straně strohé a jednoduché bicí, na straně druhé příjemně naladěná akustická kytara s mnoha příjemnými akordy.
Začátek tracku slibuje skvělý poslech. Opět bych rád pochválil invenci, která nemá v komerčních sférách obdoby. Zpěv Michala Pavelky (stejně jako v The First Step) do příběhu příliš nezapadá a v prvních chvílích je mu i hůře rozumět. Celková zvuková kvalita prvních dvou skladeb je lehce nadprůměrná. Stejně, jako v první The First Step, snově poslouchatelná kytara a potemnělá atmosféra.
Noční proud mě osobně o kvalitách Milana Bátora příliš nepřesvědčil. Dobrý hudební podklad je podrážen hlasovým přednesem Davida Bátora, který napsal ke skladbě i slova. Spolu s délkou skladby a kompozicí vystupuje vokál příliš do popředí a chová se jako stěžjení část celé skladby. Nápad dobrý, bohužel ne příliš dotažený do konce.
O poznání lepší výsledek vyprodukovaly vokály Milana s Davidem společně. Rozumně sestavený příběh za jehož pozadím hraje akustická kytara mi přijde vyvážený a relaxační. Originalita skladeb Milana a Davida Bátora se mi zdá do určité míry omezená. Mezníkem nalevo je kompozice, jenž působí nemastně neslaně, napravo zase stojí sloup zvukový. Možná s větší délkou skladeb by se dala vtěsnat i výraznější kulminace skladeb. Najít nyní v Pohádce časové místo, označitelné jako vyvrcholení skladby, je nemožné.
V elektronické hudbě se snaží mnoho producentů zaujmout posluchače živými nástroji jako jsou klavír, flétny, kytary aj. Zpěv Terezy Pachtové skvěle morfuje s flétnou na pozadí. A právě flétna sladěná s akustickou kytarou (mimochodem skvělá kombinace) je dominantním nástrojem Dialogu vloček. I zvukově je znát skok v kvalitě oproti skladbám 1-4. Kompozičně je skladba přehledná, poslouchatelná i zapamatovatelná.
I track č. 6 má svá specifika. Velkou hvězdičku si zaslouží v tomto ohledu Šimon Jelínek a jeho čistá hra na klavír. Místy monotónnější bez výraznější dynamiky, naopak místy nepopsatelně živě vyjádřené pocity autora. Koš originality naplňuje i Davidova hra na housle a do příběhu zapadá i vokál Ray Gibsona. Svým způsobem romantičtější / baladický pop táhnoucí k jednodušší world music. Z první strany zřejmě nejlépe zvládnutá práce.
Druhou stranu desky otevírá klavír Heleny Víchové, bez které by kompletní Gramodeska 2007 ztratila velký kus originality a poslechovosti. Velké plus přikládám nejen k profesionální dynamice a nejen k originální melodii ale i ke zvukové malbě, která dotváří komplexní atmosféru. Minoritský klášter vdechl skladbě "druhý život".
Zatímco Helena Víchová nabídla příjemný poslech milovníkům klavíru, Tomáš Janoška s Milanem Bátorem obšťastňují příznivce kytary. Oceňme tedy skvělý nápad, procítěný přednes a pochvalme i mystický dozvuk.
Pomalu je cítit, že skladby s ponurou atmosférou odeznívají a nahrazují je veselejší a rytmičtější pokusy. Přesně to se dá říci i o výstižné Veselé vzpomínce. Klavír má opět své kouzlo... a... svým způsobem beru Veselou vzpomínkou trochu jako retro... nicméně vlnu nostalgie velmi rychle přeruší "délka" skladby.
Už na dvou skladbách 9+10 lze poznat osobitost tvorby Aleše Vítka. Opět je zde cítit ta jistá impulzivnost, kterou vydávají rychlé zvuky klavíru. Konečně i délka skladby je rozumě zvolená a dovolme si v závěru pochválit originalitu. Bohužel si nemyslím, že jazzový nadšenci budou ve většině případech nadšeni.
Nerad kritizuji ale Perelka je řekněme taková malá černá ovečka. Nevím proč, ale celkově mi hudba Dominika Mendreka s přednesem Agaty Olszar nejde dohromady. Druhým zklamáním je opětovný návrat k smooth stylu celé desky. Už už už se zdálo, že se posunujeme k radostnému cíli, ale zpětně nás Dominik Mendrek vrací do vln smutku. Avšak skladba jako taková by byla bez Agaty zajímavá nejen kompozičně, ale i svou živostí. Shrnuto: nebyl to zas tak dobrý nápad vložit přednes před klavír.
Listopadu nelze příliš mnoho vytýkat. Je jednou z mnoha skladeb kompilace určené pro posluchače klasické hudby - především opět klavíru. Mínus však dejme závěru skladby: negativně dynamickému a násilnému... nezapadajícího do celkově krátkého příběhu.
Na Světě se podílelo mnoho autorů od tvůrce Richarda Vaculy až po zpěvačku Zuzanu Pastyřikovou. Opět si kladu otázku, proč ten přednes Davida Bátora. Možná je to jen můj subjektivní vkus, ale vážně se to sem nehodí. Na pozadí klavír a basová kytara utváří velice jednoduchý poklad. Vokální duet Bátora a Pastyřikové je vyvážený a dodává Světu osobitost.
Nazvěme to poslouchatelným hudebním rozhovorem klavíru a elektrické kytary. Především elektrická kytara (Milana Bátora) dává v závěru skladby celému počinu Oldfieldovskou tvář a autorům zajistí, že poslouchači u jednoho přehrání nezůstanou.
Od Plavby jsem očekával mnoho. Z ukázek hudby autorů jako R.Vacula, M.Bátor v kombinaci se zpěvem Z.Pastyřikové se dalo přece čekat, že by jim mohl patřit i závěr výběru. Výborný zvuk, skvělá souhra kytary, klavíru a basy... decentní vokál. Konec Gramodesky 2007 je již cítit ve vzduchu a děkujme, že závěr je právě takový jaký je.
Nejvíce si na novém výběru smlsnou konzumenti klasické hudby, relaxačních žánrů, milovníci akustické a elektrické kytary, klavíru a možná i několko jazzmanů a popíků. Celá kompilace působí uceleně i když často s poněkud pochmurnou atmosférou. Na druhou stranu, to co se nelíbí jednomu, může druhému připadat špičkové, a tak i známkové hodnocení přenechám na vkusu každého posluchače.
Mnoho skladeb je určitým způsobem handicapováno. Na některé zapůsobil syndrom odfláknutějšího zvuku, jiným neprospěla délka (respektive krátkost), některé počiny působily nevýrazně a jiné byly pokažené a podražené vokálními přednesy, především Davida Bátora a Agaty Olszar.