Synové
Autor: Ondřej Broska <IdiotCircusBoy(at)seznam.cz>,
Téma: Volné verše,
Vydáno dne: 12. 01. 2008
Synové, děti vinny..
Nastoupeni na šíleném apelu, odér mrvy dere ovzduší
Ve stejnokroji dědičné lhostejnosti -
otupělí ostřím špinavých půllitrů, na cestě do posledního azylu
plivou na zmrzlý asfalt jed a spílají manželkám do kurev...
Pak v pokojích nasáklých hřbitovem a levnou kolínskou
dychtivě přetvářejí syny, prskají v záchvatu otcovství, zpocení
odhání lačné masařky od špinavých koutků a mastných retů,
jimiž pak zuřivě dobývají zmučené klíny žen.
Rytmus bičování své každodenosti, dogmatu, nutnosti, ničeho,
pulsující vřed topený v barech, bordelech, na schodech kostela -
výsměch všemu, sobě.
Empiricky platná hnilobnost jejich světů, bohů, hor a hrobů.
Sny o edenu...
Znaveni na hajzlech, spící ve škarpách, pracující na polích
u dobytka, v uniformitě kanceláří, v rauši česající víno, v hospodách,
v nelidských provozech, v pekle dílen, u mrtvých strojů,
v kostelech, ve svatostáncích něčeho dávného a mrtvého,
v extatičnu aktu s kuchyňskými roboty a "děvkami" a láskami!
a s žezlem z mrzkosti, s rumem
nejistě držící se trůnů - uprostřed království betonových zrůd.
A když byli malými fracky, vláčeli je po zasněženém poli
jejich otcové a oni kráčeli v jejich šlépějích - a usmívali se.
Teď..když poleptaným jazykem v košilích po fotrech
řvou na své parchanty a nenávidí se,
jdou znova ve stopách
a marně se snaží usmívat...