V pachu moči,
opojeni levným opiem,
zavrženi světem a sami sebou
den za dnem ničí své zrůdy.
Své zrůdy...
co při rozkoši derou slova,
při opilé souloži v opilém večeru.
Zvuky citoslovcí bez citu.
hýčkají hnisavý tumor.
Po reji, častují se kurvami
a pláčou nechutné slzy
nasáklé chlastem...
Pak v obětí na loži od zvratků
na pár chvil před usnutím...
ano na pár chvil, zapomenou.
Zapomenou a prosí.
Prosí a odpouští,
prosí o odpuštění
A v krvi rodí cit,
jenž s třesem na rtech šeptají.