za kouřem
deseti lahví vína
oněmělé hodiny
s ofačovanou rukou
ráno spí ve stupnicích
oddělených oddechování
z monogramů
vyrytých podpatkem na zeď
padá omítka
úšklebky pavučiny
na okenní tabulce tančí
v probuzeném soumlčení
krokovou variaci na ticho
nehty nalakované na modročerno
obroušené o povlaky polštářů
zatínají se do vlastních jizev
a na ty druhé
zfialovělé vypitou pravdou
sypou shrabaný pudr
než se všechny zahojí
zblednou a skryjí se
do kouře prolitého vína