A tak z cáru času začalo prskat
rudý opar.
- seškrábl hlínu
ze sešitů
zahrabaných
kdysi za podvečerní mlhy.
-- a nad svou starobylou postelí
leštil kostry,
s úsměvem,
s jakým sfoukáváme prach
ze svatebních alb.
A jak dusně bylo,
když všechny úlomky usedly
pod čelo.
Už ani pro obklad
nechtělo se chodit.
Jen pes pořád vyštěkával
co se v něm skrývá?