už déle se neschovám
v jednolité zlaté šedi
olbřímích stěn, vína bez chuti a kadidelnic
bradavky ichoru v lepkavých nánosech
svěcené vody
rozpouští poslední fragmenty zašlé atmosféry
béčkového porna
slepí bruslaři si otřeli čepele když
cizelérsky rozřezali moji
éterickou topografii
a z lichváře duší s měkkými břichy
zbyl jen komplex neschopný
infiltrovat flusance na chodníku
orientovat se v orientaci všech těch
kopií v šusťáku a polobotkách
intoxikovat a dávat léky narkomanům
jsou mé poslední zoufalé domácí úkoly
k získání tohoto svítivého smetiště
jež idealizuje každého myče oken
pouštění draků nadzvukovou rychlostí
upletlo
můj konec s vysokým poločasem rozpadu
jen ještě okamžik zamíchám statickou elektřinou
a konec mě - boha v něhož přestali věřit
už umlčí ticho moderních dob...