Do posledního dechu
muži v trávě
a jako by mimochodem
pampeliška ochmýřená
Hradiště černých vlasů,
klobouk v dešti a plot býlí
mezi roklinami,
8 let mezi roklinami
vykvétá parné léto do zubů
Dnes mé sucho začíná být
nestravitelné, oválné jako šálek
hluboké pravdy na svém dnu
Ocas hořkého slunce
ráno na lačný žaludek
proti šílenosti
Polykám slova
a s každým nádechem
rozpíná znechucení
žebrového pavouka
Zjizvená přítomnost
čerstvě posečeného trávníku,
jehož kořeny sály rty stažené
z vrcholků ňader
Do posledního dechu.