Kolovrátek

některý tejdny sou zatraceně krátký

a tak jsem chodil,
schody samozřejmosti stoupajících žulových řek
bylo pondělí
den kroků

a tak jsem se díval
zrcadla touhy plamínků zakletých do zorniček
bylo úterý
den očí

a tak jsem mluvil
klečící příběhy lístečků pršících do nebe
byla středa
den slov

a tak jsem hladil
polštářková láska řezajíciho úlomku křídla motýla
byl čtvrtek
den prstů

a tak jsem miloval
rytmus jazyků natažených na těla ze srdcí dlabaných bubnů
byl pátek
den orgasmů

a tak jsem vzpomínal,
žloutnoucí fotografie, kapky mostů soli pramenících ve tváři
byla sobota
den slz

a tak jsem nebyl
šum ozvěn tříštících se hlav porcelánových panenek
byla neděle
den smrti