řekl: nerozumím
rovnodennosti a tvým textům
jsou jako oceány
pohnutí mysli na kyvadle času
ona: samá voda
voda v barevných podkolenkách
poutky kalhot protažený úhoř
a tričko z pěny na ramínkách břehu
přesné množství písku
do úst a do hodiny s námi
odvážím ticho na hromadu kovu
hřebíky slunce přibité k okenici
řekla: pod dveřmi světlo je čára života
pohnutí hlíny
dva palce nad úrovní příliš zemských Alimer s pugétem tulipánů
a s nemořem smyslů na dně zahrad