VIII/08
stále mám na mysli
pozvání které se zvrtlo
pohledem
do výstřihu kontinentu - fikce z čokolády
na kolenech vážím noc
snad pochopím až tu prožitou s tebou
tu s příštím veršem
snadno
srpnům přimyslet strop
s pochybnou omítkou
to přání spadlé na palubu
na které nejsme
jen píšeme o ní společně
stále si pamatuji skleněný stůl
pod ním šálou svázané jazyky
stejně jako dva páry bot
vlastníme každý svůj botník
avšak se stejným pískem