Italská
spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1926.
Grazia
Deleddová pocházela
ze Sardinie z početné a poměrně zámožné selské rodiny. Vychodila jen
základní školu a poté se vzdělávala sama, především četbou knih Alexandra
Dumase, Edmonda de Amicise, Paula Bourgeta a dalších. Jako mladinká začala psát
poněkud naivistické povídky se sardinskou tematikou, které vycházely v letech 1888-1889
v časopisech pro ženy Ultima moda a La Sardegna. Svou první
knižní sbírku povídek V modři vydala roku 1890. Díky románu
Poctivé duše (1895) si mladé spisovatelky všimli známí literáti a kritici
té doby. Roku 1900 se v Palermu seznámila s úředníkem Palmirem Modesanim,
za kterého se záhy provdala a odjela s ním do Říma, kde zůstala až do
své smrti.
V Římě spisovatelsky dozrála. Ve svých dílech již tolik nepropadala sentimentu a snažila se zobrazit drmatické osudy svých postav s jakýmsi veristickým odstupem. Základem její inspirace i nadále zůstaly romantické milostné příběhy a pověsti z rodné Sardinie, které však na pozadí drsné krásy a malebných zvyků ostrova zobrazovala s hlubokou psychologií postav, a životní dramata svých hrdinů líčila jako odvěký mýtus. Autorčiny prozaické práce z venkova postihují do té doby málo známý svéráz ostrova a jejího typicky vášnivého lidu. Vnitřní napětí jejích děl vychází z osudových komplikací v lidském životě jako jsou projevy a důsledky lidských slabostí, tělesné pokušení, pocit viny a hříchu i pozdní lítosti.
Stilistická a obsahová úroveň autorčiných románů a novel neustále vzrůstala a svůj vrchol našla především v románech Elias Portolu (1903) a Třtina ve větru (1913). Roku 1926 obdržela spisovatelka Nobelovu cenu za literaturu „za její literární dílo inspirované vznešeným idealismem, které s plastickou názorností líčí život na rodném ostrově a s hlubokým pochopením a sympatií pojednává o všeobecně lidských problémech" (citace z odůvodnění Švédské akademie).
Dílo
Je sice pravda, že v současnosti není dílo Grazie Deleddové již příliš známé, ale ve své době to bylo přesvědčivé a významné svědectví o životě na Sardinii na počátku 20. století.
Česká vydání
* Poctivé duše, V. Kotrba, Praha 1903, přeložila Leopolda Pölzelbauerová
* Jižní láska, Josef R. Vilímek, Praha 1908, přeložil František Kroutil
* Pokušení (sardinské povídky), Adámek, Praha 1908, přeložil Josef Helm
* Rozmary osudu, Josef R. Vilímek, Praha 1911, přeložil František Kroutil
* Sardinské povídky, Jan Otto, Praha 1912, přeložil H. Hackenschmid
* Náš pán, Národní politika, Praha 1917, přeložil František Kroutil
* Na nové vinici (sardinské povídky), Laichter, Praha 1920, přeložil A. Truksa
* Ze sardinských hor, Alois Hynek, Praha 1925, přeložil František Kroutil
* Cestou zla, B. Janda, Praha 1926, přeložila František Kovárna
* Útěk do Egypta, Přítel knihy, Praha 1928, přeložila Otakar Hink
* Eliáš Portolu, Jan Otto, Praha 1930, přeložila Nina Tučková
* Klatba, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, přeložila Nina Tučková
* Ztracený chlapec, SNKLU, Praha 1963, vybrala Alena Hartmanová, přeložil Václav Čep
* Holubice a jestřábi, Vyšehrad, Praha 1991, přeložil Václav Bahník
* Příště se dozvíte o francouzském filozofovi a nositeli Nobelovy ceny za literaturu za rok 1927, Henrim Bergsonovi*