(...) Žádný náznak změny. Začínal jsem se bát...
Dlouho se ta neměnnost táhla a mé nervy a smysly se sice uklidnily
(zvykly si), ale pořád mě drtily mučivé myšlenky, co že z toho vlastně
vzejde. Potom najednou záblesk světla. Skoro jsem se vylekal, načež se
parta mladíků a děvčat sedících opodál hurónsky rozchechtala. Z jejich
hlasu a způsobu chování se dalo dobře odhadnout, kolik toho vypili a
vyhulili. Jako bychom projížděli bez zastavení stanicí. I přes
obrovskou rychlost jsem její obraz stačil zachytit, bylo to běžné
nástupiště. Ale co ty japonské nebo čínské znaky (nedovedu je rozlišit)
tvořící název stanice? Kéž bych někomu z lidí tam viděl do obličeje a
shledal, je-li šikmooký. Jsme přece v České republice, v Praze, nebo ne? Tak
ten pocit nebyl jen tak nazdařbůh, opravdu se asi dějí divné věci. Teď
jsem už nelenil a zeptal se jednoho důvěrně vyhlížejícího staršího
pána. Anglicky mi odpověděl, že nerozumí a ať neotravuji, byl značně
nevrlý - zjistil jsem, že domluva mezi námi je nemožná, i když jsem i
já mluvil plynulou angličtinou. Poté jsem shledal, že všichni v mém
blízkém okolí a vlastně v celém vagóně mluví anglicky. Což o to, to je
možné jak v Praze, tak v asijském velkoměstě, tak i kdekoli jinde na
Zemi. Zkusil jsem se zeptat jiných lidí (ta mládežnická parta ještě
pořád držela svůj "výtlem", jakmile mě zahlédla), ale taktéž mi
nerozuměli. Je to vůbec možné? Mluvím na lidi přesně v jazyce, kterým
mluví oni sami, a přitom mi nerozumějí... Dovedu si představit, že by
platily jiné fyzikální zákony, mohl bych se třeba vznášet u stropu nebo
tak něco, ale jiné zákony logiky?! Když A je A, tak A není A? Jaká to ironie, že jsem právě mířil na přednášku z matematické logiky, dnes konkrétně o paradoxech. Nebudu se
divit, zjistím-li, že tento vlak řídí sám Ďábel. A ještě k tomu
pravděpodobně matematicky nadaný, takže ztělesňuje "podsvětí
matematiky" - ony logické paradoxy. "Ukončete zástup" - domyšleno, zní to
hodně děsivě...
Někdy je rozumné příliš nepřemýšlet, a tak jsem také teď učinil.
Vzápětí mě osvítil nápad. Jestli se objeví další záblesk, vyfotím ho.
Sedl jsem si a přímo jsem nastražil foťák proti oknu. Náhoda mi přála -
blik - a cvak. A fotka se skutečně zachytila, takže to nemůže být klam!
Zase stanice, nástupiště a nápis označující jeho jméno. Tentokrát však
písmo nebylo ani asijské, ale vůbec nějaké divné... moment, to je přece
latinka, jenže zrcadlově obrácenná.