N a p o č á t k u . . .
Na počátku bylo slovo,
pravil
a ladně se otočil
na podpatku levé
boty,
- pravou postrádal.
Nasadil si čepici až příliš do čela,
klopýtal ulicí
a šátral prsty po kapsách,
snad, možná, hledal klíče od
bytu,
nebo se chtěl zahřát.
Zatímco město plulo
dýchalo do postranních
ulic,
protože bulváry byly už příliš plné
a místa bylo málo
a cizost
narůstala
s davy zvědavců,
dráždila psy ke štěkotu
a kocoury k
souloži.
I proto šel oklikou.
S čepicí přes víčka odhadoval kroky
a temná barva noci
připomínala blížící se den.
Kýval se na
okraji Měsíce a ne a ne spadnout.
Na počátku byl člověk.