Thomas Stearns Eliot

Anglický esejista, dramatik, kritik a především básník – vedoucí postava anglického modernismu. Nositel Nobelovy ceny za literaturu udělenou v roce 1948.

*26. září 1888 v Saint Luis ve státě Missouri, USA

+ 4. ledna 1965 v Londýně

 

Thomas Stearns Eliot se narodil 26. 9. 1888 v St. Luis jako sedmé dítě do starobylé novoanglické rodiny se silnými kořeny a významnou historií - z otcovy strany reverend William Greenleaf Eliot, zakladatel Saint Luiské univerzity a z matčiny strany Isaac Stearns, jeden z původních osadníků Massachusettské pobřežní kolonie. Otec Henry byl úspěšným průmyslníkem a matka Charlotte básnířkou.

Eliot zpočátku navštěvoval Smithovu akademii v St. Luis, ale poté přešel na Miltonovu akademii v Massachusetts. V roce 1906 splnil Eliot podmínky pro přijetí na Harvardskou univerzitu, kde se zapojil do básnického časopisu Harvard Advocate. V roce 1909 obdržel pregraduální bakalářský titul a v témže roce odcestoval na rok do Francie, kde pravidelně navštěvoval přednášky Henriho Bergsona v Sorboně a studoval zde společně s básníkem a prozaikem Henrim Alainem-Fournierem. Poté ještě studoval na několika německých univerzitách. Po návratu začal pracovat na dizertační práci pro Harvardskou univerzitu, jejímž tématem byl anglický idealista Francis Herbert Bradley. Po prezentaci dizertační práce ještě studoval na Oxfordské univerzitě řeckou a indickou filozofii, sanskrt a buddhismus. V roce 1915 se Thomas Stearns Eliot natrvalo usadil v Anglii a krátce vyučoval na střední škole. Roku 1917 se stal redaktorem časopisu The Egoist a zároveň pracoval na zahraničním oddělení v Lloydově bance a to do roku 1925. Svou první báseň, Pustina, otiskl Eliot v prvním čísle časopisu The Criterion, který založil v roce 1922 a tak zaznamenal první úspěch. V roce 1927 se Eliot stal ředitelem časopisu Faber and Faber, kde vycházela především díla britských současných básníků.

Eliotova básnická tvorba je poznamenána skládáním několika období a uměleckých směrů, které se projevovaly na počátku 20. století v Anglii. Zpočátku kombinoval symbolismus a imagismus, programově se klonil k anglickým básníkům 17. století, ale jazykem se blížil spíše k francouzským básníkům 19. století. Zlom v jeho tvorbě znamenal vliv jeho krajana Erzy Pounda, který ho obrátil k cestě imagismu (básnický směr vyznačující se novátorským úsilím zvláště v básnické formě, která bývá většinou nestrofická a metrum je nahrazováno hudebním rytmem, příznačná je rozvinutá obraznost, používání hovorových obratů). Přesto se do tohoto směru snažil včlenit důraz na básnický jazyk jako prostředek společenské komunikace. V Eliotových básních jsou i obrazy kubistického směru, proto je jeho styl řazen k modernismu ale také ke ztracené generaci. Na dramata nekladl takový propracovaný důraz na umění jako na básně. Snažil se je co nejvíce přiblížit široké veřejnosti. Thomas Stearns Eliot se také zabýval psaním kritických esejí. V roce 1948 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu za: „jeho pozoruhodný, průkopnický příspěvek obohacující současnou poezii"(citace Švédské akademie.

Thomas Stearns Eliot zemřel 4. ledna 1965 v Londýně a jeho popel byl převezen do kostela Sv. Michala v East Cokeru. Jeho literární slávu zastiňovaly spekulace o jeho vztahu k fašismu, rasismu a antisemitismu.

T. S. Eliot v 19ti letech a jeho dům v East Cokeru

Poezie

• Píseň lásky J. Afreda Prufrocka (1911, tiskem 1915, The Love Song of J. Alfred Prufrock) dramatický monolog
• Hroch (1917, The Hippopotamus) báseň napsaná v rýmovaných čtyřveršových slokách v jambickém tetrametru po vzoru Théophila Gautiera. Tuto básnickou formu pokládal Eliot za protiklad volného verše, jenž se stával avantgardní módou a ze kterého se vytrácely jeho původní kvality
• Pustá země (1922, The Waste Land) nejznámější Eliotova básnická skladba , složitá výpověď o době mezi válkami a autorova reakce na první světovou válku.
• Dutí lidé (1925, The Hollow Men) báseň, sybolický motiv prázdnoty,
• Popeleční středa (1930, Ash Wednesday) první Eliotova křesťanská báseň, jejíž poetika vychází z Danta
• Čtyři kvartety (1944, Four Quartets) básnická meditace o bytí v čase, jejímž tematickým materiálem je héraklitovský svět čtyř základních živlů (vzduch, země, voda a oheň) Celým dílem prostupuje motiv nezachytitelnosti přítomného okamžiku, který je i není a nemá začátek ani konec

Básnická dramata

• Vražda v katedrále (1935, Murder in the Catedral) drama zachycující tragické dovršení rozporu canterburského arcibiskupa Tomáše Becketta, hájícího zásady církve proti moci královské, s králem Jindřichem II, rozporu, který končí Becketovou mučednickou smrtí v katedrále v Canterbury 29. prosince roku 1170
• Rodinné shromáždění (1939, The Family Reunion)
• Kokteilový večírek (1950, The Cocktail Party)
• Prokurista (1953, The Confidential Clerk)
• Zasloužilý státník (1958, The Elder Statesman)

Eseje

• Tradice a individuální talent (1919, Tradition and Individual Talent) esej, která připravila půdu pro přijetí děl básnického modernismu
• Posvátný háj (1920, The Sacred Wood)
• Funkce poezie a funkce kritiky (1933, The Use of Poetry and the Use of Criticism)
• Poznámky k definici kultury (1948, Notes Towards a Definitioon of Culture)
• Hranice kritiky (1956, The Frontiers of Crtiticism)
• Jak kritizovat kritiku (1965, To Critize the Critic)
• O básnictví a básnících (1957, On Poetry and Poets)

Česká vydání

• Pustá země - B. Stýblo, Praha 1947, přeložili Jiřina Hauková a Jindřich Chalupecký
• Rodinné shromáždění - Dilia, Praha 1964, přeložil Zdeděk Urbánek
• Pustina a jiné básně - Odeon, Praha 1967, přeložil Jiří Valja, výbor obsahuje nejvýznamnější Eliotovy básně (Píseň lásky J. Afreda Prufrocka, Hroch, Pustina, Dutí lidé, Popeleční středa a Čtyři kvartety)
• Vražda v katedrále - Mladá fronta, Praha 1971, přeložil Jiří Valja
• O básnictví a básnících - Odeon, Praha 1991, přeložil Martin Hilský, výnor z esejů
• Pustá země - Protis - Praha 1996, přeložila Jiřina Hauková
• Zpustlá země - BB art, Praha 2002, přeložil Zdeněk Hron

 

Pustá země

Dílo je složitou výpovědí o době mezi válkami a je autorovou reakcí na první světovou válku. Eliot se v něm snaží vyjádřit bezmocnost člověka proti smrti. Tématem básně je lidský úděl a jejím hrdinou je nepojmenovaný Kdožkolvěk (v originále Everyman), který zápasí o spásu vlastní duše. Osobní se mísí s obecným, světské s duchovním, rýmy s volným veršem, který převažuje. Na básni se podílel různými radami a připomínkami i Elliotův přítel Ezra Pound. Dílo se skládá z pěti částí:

• Pohřbívání mrtvých (The Burial of the Dead)
• Partie šachů (A Game of Chess)
• Kázání ohně (The Fire Sermon)
• Smrt utopením (Death By Water)
• Co říkal hrom (What the Thunder Said)

První tři části tvoří světský prostor básně, daný především obrazem moderního velkoměsta. Čtvrtá část líčí plavbu, ztroskotání a magickou proměnu utonulého hrdiny. Závěrečná část je obrazem duchovní pouti vyprahlou a zničenou zemí, děsivou krajinou moderní civilizace ke zřícenině Nebezpečné kaple (Chapel Perilous), kde podle tradice podstupoval rytíř poslední a nejtěžší zkoušku před dosažením svatého grálu. Na konci básně zazní hrom slibující déšť, ale vláha nepřijde. Kaple, v níž měl být svatý grál je prázdná a příslib regenerace se nenaplní.

 

Úryvek z básně Pustina či Pustá země

 

MĚSTO V MLZE

Žlutá mlha troucí si hřbet o tabulky oken,

žlutý dým, troucí čenich o tabulky oken,

jazykem olizoval kouty večera,

zdržel se v kalužinách pod chodníkem,

nechal si padat na hřbet saze z komínů,

proklouzl kolem terasy a skončil znenadání

a při pohledu na říjnovou vlahou noc

svinul se kolem domu, přišlo na něj spaní.

...

KŘÍŽOVKA BEZ TAJENKY

Jaké lnou kořeny a jaké rostou větve

v tomto kamenitém rumišti? Ty nevíš,

netušíš, synu člověka, znáš jen změť

skácených model, do nichž pere slunce,

uschlý strom nedá úkryt, cvrček radost

a suchý kámen crkot vody. Jen

pod touto rudou skálou najdeš stín.

(zajděme do stínu té rudé skály),

a ukážu ti něco jiného

než ranní stín, jenž kráčí za tebou,

a večerní, jenž zvedá se ti vstříc,

ukážu ti strach v hrsti prachu.