Brabcův Máj

Konečně zhlédl jsem filmu na motivy klasika, totiž Máje. Již předem jsem měl skrze různé trailery či recenze neblahých potuch, že to zle dopadne, nicméně snažil jsem se ke sledování přistoupit nezaujatě. A jakže míním nyní?

Mno, jsou v zásadě dva způsoby, jak nahlížet na tento film. Můžu jej brát buďto jako, předem předestírám, že velmi nepovedený, pokus o adaptaci jednoho z největších pilířů české poezie, či se oprostit od názvu a hodnotit film jako dílo samo, které se na zvučném jménu jen přiživuje.

Z hodnocení prvním metrem film vzchází takřka žalostně. Ano, v podvědomí většiny lidí strašívají verše první sloky a vyvolávají v nich pak dojmu, že Máj je o lásce. Ach, kdeže. Máj je vyvrcholením Máchova existenciálního rozervanectví, hluboce kontrastním pohledem do hlubin toho, co nás plní největším strachem, dialektika bytí s nebytím a nahlédnutí lidské tragédie, pomíjivosti, hrůzné opuštěnosti a tíživosti hluboce osamělých koutů vesmíru. Mácha nebyl veršujícím zamilovancem, byl hlubokým filosofem ve verších. Film zde totálně selhává, byť občasnými poznámkami o věčnosti, smrti a strachu z ní se snaží problému existencialismu přiblížit, zoufale to nefunguje - není to už Máchův existencialismus, fráze, které zde postavy na toto téma pronášejí, mohly by být klidně ze Sartra či kdo ví koho. Paradoxně pak nejkrásnějšími a jedinými rozumnými proslovy zůstávají citace původního textu, ale hej - to si můžeme rovnou udělat chvilku a Máj přečíst, ne? Vzhledem k délce to při pomalém a citlivém čtení zabere rovnako času, jako tento film. Na druhou stranu, abych tolik nekřivdil, tak ano, občasné záběry pádů do černé hladiny navodí správný pocit metafyzické odlidštěnosti na pomezí bytí s nebytím, ovšem vzít "zašlé bludice pouť" tak doslovně, že do vody spadne jakýsi hořící meteor, no, nevím, nevím...

Pokusím-li se na dílo nahlížet tak, že opomenu, čeho mělo být adaptací, musím se přiznat, že má pár světlých chvil, mezi nimiž dominují vskutku krásné průlety nad krajinou a její záběry, za použití všelijakých barevných filtrů, vlajícího prádla, mravenců, zářících křížů, omšelého mlýna či osamělých šibenic - ano, tady si někdo věru vyhrál. Ovšem toto vše se jednak začne brzy opakovat a jednak je totálně sraženo tehdy, kdy na scénu nastoupí lidé. Nevím, jestli už fakt nemáme dobrých herců, nebo jestli zde casting proběhl v rámci divoké pitky, ale snad nikdo se zde nehodí do své role - Vilém je jakýsi emo ubožák, Jarmila lehká děva, která dá hned tomu, hned zas tomu, loupežníci nepůsobí vůbec jako postrach lesů, nýbrž jako špatně zahraná sešlost nezletilých feťáků někde na sídlišti (z loupežníků se ctí vychází snad jen Hádek, který se před kamerou hýbat umí, ale po Tmavomodrém světě to je pro něj zatracený propad). Tříska se sice tváří jako správný badass, ale tak nějak do toho všeho nepasuje, což je paradoxní, vzhledem k tomu, že na něm takřka celý film stojí. A abych se ještě vyjádřil k hudbě - není tak zlá, tedy alespoň, dokud je instrumentální a s obrazem se pěkně doplňuje. Ale to je málo. Příliš málo.