kolik mi mohlo být
pět, deset, dvanáct let?
snad i dvacet
stačilo si hrát
mezi provázky noci číst z očí
netopýří sny hlavou vzhůru
trochu jinak slepý
počítám schody
na prstech směnky vytržené z kalendáře
když zbývá zaplatit vstupné do divadla
už jednou mačkal jsem čas
pak týden
(myslím, že světil ho dramatik píšící komedie)
vyrovnával dlaní
ještě stále stojím frontu na věk
co opouští poslední řadu hlediště
zaslechnout nápovědu
ze zápěstí loutek tak dřevěných
že každý strom
je hra zrychleného tepu kdysi
když vítr kořenil v mysli
a ne vše říkal osikám