Saint - John Perse

Autor: Pavel Kotrba <koziii(at)seznam.cz>, Téma: Osobnosti, Vydáno dne: 21. 04. 2009

perse_anotace.jpgFrancouzský básník a diplomat, který získal v roce 1960 Nobelovu cenu za literaturu.
Narozen: 31. května 1887, St. Legér des Feuilles (Francie)
Zemřel: 20. září 1975, Giens


 

perse_portret.jpgSaint - John Perse (vlastním jménem Marie René August Alexis Léger) narodil v rodině vlastníků malého ostrova v souostroví Guadeloupe v Antilách, kde žil do roku 1899. Otec byl právník a matka měla na ostrově třtinovou plantáž a několik zaměstnanců. Poté se rodina z finančních důvodů přestěhovala do vnitrozemí a žila na předměstí města Pau.

Perse vystudoval lyceum a roku 1910 promoval na univerzitě v Bordeaux, kde získal titul v oborech právo, klasická filozofie a antropologie. V témže roce vydal svou prvotinu, Éloges, na kterou upozornil André Gide a kterou vydal pod pseudonymem Saint - Legér Legér a odrážela obrazy z dětství. Perse dbal na to, aby jeho verše byly odděleny od profese diplomata a kladl důraz na soukromí, proto vydával knihy pod pseudonymy. Jedinou osobní sbírkou byla Perseho prvotina, poté vydával pouze odosobněné verše. V roce 1914 vstoupil do diplomatických služeb. Od roku 1916 do 1921 působil jako velvyslanec v Číně a plavil se Jižním mořem a procestoval poušť Gobi.

Po návratu z diplomatického působení v Číně byly zveřejněny Perseho epické básně, Anabase, které knižně vyšly v roce 1924 a které sesbíral během cest v Asii. Od roku 1921 byl asistentem Aristida Brianda - francouzského státníka, který byl přezdíván „Velkým mírotvůrcem". Podíleli se společně na trvalém odzbrojování, což přednesli na konferenci ve Washingtonu (1921). Ve známost přišle Perse díky svým přátelům z básnických okruhů - Paul Valéry, Paul Claudel, Joseph Conrad a další. Mezi lety 19331940 byl generálním tajemníkem ministerstva zahraničí, ale kvůli sílícímu nacismu, jehož byl otevřeným odpůrcem, a Vichistické vládě musel emigrovat do USA. Ihned po jeho emigraci zničili nacisté v jeho pařížském bytě rukopisy, na kterých pracoval patnáct let. V emigraci působil v Kongresové knihovně jako konzultant pro francouzskou poezii. Odchod do Spojených států samozřejmě poznamenal Perseho tvorbu. Přešel k motivům pustých pobřeží a písku a také motivy přírodních sil  - vítr a voda. Formálně se přiblížil k alexandrinům (dvanáctislabičný mužský a třináctislabičný ženský rýmovaný verš s jambickým hexametrem). V tomto období byl velmi ovlivněn poetikou Walta Whitmana. V USA se Perse oženil s Dorothy Milburn Russelovou. Po válce se vrátil do diplomatických služeb a v roce 1950 byl jmenován francouzským ambasadorem. Roku 1959 dostal jako uznání od Francie Velkou národní cenu za literaturu a v roce 1960 získal Saint - John Perse od Švédské akademie Nobelovu cenu za literaturu „...za evokativní imaginárnost ve svém díle..." (citace akademiků) a o sedm let později se vrátil do Paříže společně se svou manželkou a zůstal zde až do své smrti. Perse byl již za svého života překládán do angličtiny T. S. Eliotem a po návratu do vlasti získal i další vyznamenání mimo oblast literatury - Velký kříž britského impéria a člen Čestné Legie. Perse nikdy nezapadal mezi soudobé básníky avantgardy, protože jeho styl byl velmi rétorický až obřadný a kladl důraz na metaforičnost svých básní - tvrdí se, že právě jeho původ z malého izolovaného atolového ostrůvku může za distnaci od tehdejších směrů. Sám sebe označil za „dvojjazyčného básníka", jelikož využíval jak realismu, tak imaginace. Saint-John Perse zemřel 20. 9. 1975 v Geins.

 

Dílo Sainta-Johna Perseho:

 

Citáty:

Diplomacie je umění zamlčet sto slovy, co by se dalo říci jediným.

Nikdy není dost času k řádnému provedení práce, ale vždy je dost času k jejím opravám.

 

Obrazy Crusóovi

- ukázka z díla

Jen tak, holýma rukama

velikáne Crusoe!

 

 

1.Zvon

 

Volával jsi odkudsi

z rozhledny opatství

a jako veletok

rozlilo se tvé štkání na město

s pruhy zeleně

 

Přivolával jsi mi svou hudbou

obraz měsíčního příboje,

vzdálených  břehů,

rodících se dní,

jež skončily pouť

pod křídly noci.

 

Tvůj hlas

se podobal kruhům,

řetězícím se jak vlny moře.

 

* * * * *

 

2. Stěna

 

Plátno přední stěny,

spustí křik,

jímž zmaří kruh vlastních snů. 

Vévodí jim mastný gauč

zrcadlo,

v němž si prohlíží zuby, 

chuť  tuku a omáčky na jazyku

infikuje dásně.

Sní o čistotě mraků na vašem ostrově,

kde se zeleň svítání

noří

z tajemných vod.

Sní o exilu,  

ovčí vlna tu hořkne rostlinnými silicemi,

kraj šeptá mangrove o rozkoši

a mění porost v černé lusky. 

 

Zdá se mu o medu lesních mravenců

v galeriích. mrtvých stromů

Zdá se mu o chuti zeleného ovoce,

kterou upíjí denně nakyslý úsvit

Je cítit slaný vzduch z otevřeného moře.

 

Joj! Ó radosti uvolněná na výšinách nebes!

Čistá zář atria osázeného neviditelnými bylinami

maluje po staletí volnost do stejnostejných dní.

 

* * * * *

    ... Crusoe, ty tam!

Tvůj obličej beru do obrácených dlaní

a dávám znamení noci...

 

* * * * *

 

 

* V roce 1961 získal Nobelovu cenu za literaturu srbský prozaik, básník a esejista Ivo Andrić. V příštím dílu tohoto seriálu se dozvíte více o jeho životě a tvorbě. *