1.máj

Autor: Harr <harr(at)atlas.cz>, Téma: Fejetony, Vydáno dne: 01. 05. 2009

"A to jsem chtěla psát fejeton o máji, kráse, lásce, Petříně a Máchovi. "




Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.

Je první máj - ne ten Nerudův z r.1890  - ani ne ten krásný,
poprvé "nepovinný"z roku 1968, kdy se politici neschovávali
za sloupky vysoké tribuny, ale bez obav a s chutí
podávali ruce lidem, manifestujícím podporu uskutečňovaným
společenským změnám.
Jsme od těchto okamžiků už leta vzdáleni - pravda, povinně
demonstrovat vládu jedné strany už nemusíme, nekoukáme už
do oken, vyzdobených našimi a sovětskými vlajkami, nejsme
nuceni poslouchat projevy představitelů o tom, jak se krásně
máme.
Nedemonstrujeme svou hranou spokojenost, lásku a radost -
nedemonstrujeme ani svou nespokojenost s tím, kam jsme to
po letech "dopracovali". I když - slovo dopracovali není tak
úplně přesné.
Po sametové revoluci jsme se plni euforie pustili do "vylepšování"
dosavadního žití. O utahování opasků jsme věděli, o tom,
že budeme muset zkvalitnit práci a někdy i zdvojnásobit úsilí také,
jenže někteří to tak neviděli. Našli si jinou cestu.
Opět byly koláče bez práce. Rozdíly mezi lidmi se začaly stále více
a více zviditelňovat - řečeno slovy obyčejného člověka:
"Není nám líp, vlastně je podstatně hůř, republika je zadlužená,
to, co mělo nějakou cenu se rozkradlo díky neuvěřitelnému lajdáctví
a hamižnosti těch, co mohou rozhodovat, nebo těch, co mohou platit.
(Někdy ten, kdo rozhoduje i platí - ale z našich.)
Kde je to hezké, kde je ta krásná budoucnost?
Před 20 lety jsme sice pokulhávali za světem, ale byl tu nějaký kapitál -
přes zadluženost státu.
Tehdy byly alespoň sociální jistoty, dnes není jistota žádná.
Říkávalo se: - kdo nepracuje, ať nejí - dneska občas nejedí ani
ti, co pracují. Tak kde je ta spravedlnost?"
Za první republiky jsme byli národem, který měl ve světě vážnost.
Pak jsme bojovali za vlast a svět nás opět uznával. Ale pak jsme se
zamilovali do rudé a ta nás začala vysávat.  Ale my jí pořád moc věřili.
Přestože nás podvedla, "milovali" jsme ji dál.  Cítili jsme však,
že už to není ono. Pak jsme se odmilovali. Chtěli jsme se postavit
na vlastní nohy, ale jen jsme trochu stáli, už jsme začali pokukovat
po jiné krásce.
Evidentně byla bohatá, slibovala luxus a málem i ty "pečené holuby".
Chtěli jsme se jí aspoň přiblížit, jenže jsme na to neměli.
V jednom projevu kdysi jeden státník řekl:" V roce 1968 jsme stáli nad
propastí, nyní jsme udělali krok kupředu."
Jak se dotyčný mýlil. Kdepak tehdy. Krok kupředu děláme systematicky rok
od roku. Ještě nemáme pod nohama dno, ale myslím, že se rychle blíží.
Zachraňovat nás budou zase studenti? Tentokrát bych doporučovala bez sametu.
Škoda facky, která padne vedle.
A to jsem chtěla psát fejeton o máji, kráse, lásce, Petříně a Máchovi.
Tak snad jindy.