Svoboda člověka končí tam, kde
začíná svoboda druhého...
V poslední době i v Evropě začíná přibývat násilných činů spáchaných se střelnou
zbraní. Je to smutné, ale je tomu tak. Co je však smutnější, je přístup vlád k
těmto incidentům a jejich pokusy o řešení. Pokusy, na které doplatí především
spořádání občané a ti, kteří zločiny páchají se budou opět jen smát...
Proč se vždy po katastrofách, při kterých figurují střelné zbraně, ozývají hlasy pro jejich omezení? Vysvětlení
je jednoduché a na první pohled zní logicky: "Míň zbraní, míň
násilí".
Ovšem prosím, než se k tomuto vysvětlení přikloníte, zkuste se na chvíli
zamyslet nad několika následujícími otázkami.
1. Jaký je poměr trestných činů spáchaných střelnou zbraní a trestných činů,
kterým bylo použitím střelné zbraně zabráněno? Přesné číslo není
statisticky známo, neboť ve většině případů stačí obránci pouze zbraň tasit.
Stop efekt střelné zbraně většinou postačí. Držiteli zbraně tím nevzniká
povinnost událost hlásit policii a většinou to ani neudělá. Do médií se poté
dostanou až případy, kdy byl obránce donucen ke střelbě (vězte, že této situaci
se všichni snaží vyhnout). Média obvykle situaci velmi přibarví či zveřejní jen
její část, aby dosáhly větší čtenosti. Hlavním trhákem jsou především masakry,
kde je spousta krve a lze jednoduše soudit...
2. Jaká je souvislost mezi počtem držených zbraní a počtem vražd? Je
statisticky dokázáno, že zde neplatí přímá úměra. V mnoha zemích je tomu právě
naopak. Vezměme si jako modelovou situaci například nedávný masakr v Německu,
kdy střelec vraždil nejdříve ve škole, poté na ulici a poté ještě u
hypermarketu. Majitel pistole zanedbal její bezpečné uskladnění, což v očích
veřejnosti okamžitě vrhá negativní pohled na všechny držitele zbraní. Většina z
nás má zbraň doma bezpečně uloženou v trezoru a nikdo krom něj nemá šanci se k
ní dostat. Pokračujme v naší modelové situaci. Střelec měl možnost se dvakrát
přemístit a střílet na třech místech. Není to zarážející? Jaktože nikde nebyl
nikdo, kdo by mu v tom zabránil. Troufám si říci, že kdyby byl poblíž někdo,
kdo má zbraň na opasku a má patřičný výcvik (nutno podotknout, že většina z nás
chodí trénovat alespoň několikrát týdně, což o většině příslušníků policie
nelze říci) ukončil by jeho řádění dříve.
3. Občan se nepotřebuje
bránit, neboť k zajištění jeho bezpečnosti je zde policie. V drtivé většině případů řeší policie až
následky trestných činů. Není se čemu divit vzhledem k počtu občanů na jednoho
příslušníka policie.
Takto bychom mohli pokračovat velmi dlouho. Vřele doporučuji k přečtení
dokumentu Mýty a fakta o zbraních, který naleznete na velmi zajímavé a vtipné
stránce: http://zbrane-zabijeji.mujglock.com. Další inspirativním zdrojem může být gunlex.xz
Počet stoupajících násilných činů souvísí se změnou myšlení a uvažování
lidí, nikoli s počtem zbraní mezi nimi. Kdo chce psa bít, hůl si vždy
najde. Analogicky můžeme říci: Kdo chce někoho zastřelit, zbraň si vždy
najde (smutné je, že opravdu není problém nelegálně získat zbraň, skoro
kdekoli na světě).
Závěrem bych chtěl říci, že naprostá většina z nás, držitelů zbraní, jsme
slušní a spořádání občané, které potkáváte každý den, aniž byste o tom věděli.
A vězte, že většina z nás zasáhne i do situací, které se nás přímo netýkají, i
když nám poté v případě, že bychom byli opravdu donucení střílet, hrozí
pravděpodobně dlouhé, někdy mnohaleté, popotahování se soudy, kdy my jsme ti,
co se musí hájit, neboť útočník, kterého jsme se snažili zpacifikovat, je v
očích našeho zákona oběť.
"Není-li jiné možnosti, než zbabělost nebo násilí, doporučuji sáhnout k násilí." (Mahátmá Gándhí)