Autoři, čtenáři, přátelé,

  - aneb komentáře ...

Nejdřív jsem začala psát fejetonek, takovej uhlazenej, abych se nikoho nedotkla,
ale to je na nic. Dneska jsem otevřela hlavní stranu Postřehu, je stejná jak včera.
To bych do toho kopla. Bože, Ty to vidíš a Ty to necháš?
Den, týden, měsíc. Komenty abys tu pohledal. Sakrapráce, copak ti, co sem denně
nahlédnou neumějí psát? A nemluvím jen o čtenářích, ti občas i vypotí větičku
s díkem, ale kdepak je reakce autorů? Copak pro ně končí vše s vložením
vlastního díla? I když to je v počtu taky slabota. Že Ty´s zabavil lidem psací potřeby
a klávesnice  a nechal´s je jen "vyvoleným"!
Krutibrko, kde je ta Tvá boží spravedlnost? Nemůžeš přece všechno nechat jen
na redakci a nových autorech.
Ti pak při nebližší příležitosti zhrhnou a kde najdem další? Bože, nemůžeš všechno
rekvírovat někam do Stínadel. Zablouděj tam a bez postřehu se nevrátěj.
Bože, s Tebou je potíž. Nějak jsi zlenivěl. To je spolupráce : Poruč a udělej sám!
Aby Tě husa kopla.
No, to nemyslíš vážně. Je pravda, že ryba smrdí od hlavy, ale to tady neplatí. Histes,
Ivo - Hary, korektor a šéfredaktoři plněj svý povinnosti. Editor ten se ještě neprobral
ze zimního spánku, tam bys eventuelně mohl mít pravdu, jo a v galerii zaskakujou tak
nějak všichni. Hlavně mi nevykládej,  že brečim na nesprávnym hrobě.
No jo, nemusíš mi ty okurky předhazovat pořád, vidím je, jsou každej rok touhle dobou.
Taky´s to už moh´nějak zaonačit. Jenže, co by ses namáhal, viď. Stejnej jako ti naši autoři
a čtenáři.
A tak se obracím na přátele: Jak vidíte s Bohem se nedá dneska diskutovat, sbírá okurky,
autoři a čtenáři dovolenkujou, prázdninujou a lenošej a na Postřehu je jak po vymření.
Takže přátelé, do díla! Nás přece okurky neporazej!