Patrick White

Autor: Pavel Kotrba <koziii(at)seznam.cz>, Téma: Osobnosti, Vydáno dne: 02. 08. 2009

white_anotace.jpgAustralský autor - považován za jednoho z největších anglicky píšících romanopisců 20. století. Od 1935 do jeho smrti vydal 12 románů, dvě sbírky krátkých příběhů a osm divadelních her.
Narozen: 28. 5. 1912 - Knightsbridge, nedaleko Londýna (Anglie)
Zemřel: 30. 9. 1990 - Sydney(Austrálie)


 

 

white_portret.jpgWhite se narodil v Knightsbridge nedaleko Londýna, australským rodičům, (jinak žijícím v Sydney), kteří zde byli na dvouleté návštěvě. Celé jeho dětství poznamenalo astma, nemoc, která se poprvé objevila v jeho 4 letech a která připravila o život jeho dědečka. Vzhledem k tomu byly jeho dětské aktivity silně omezeny, ale to nijak neubralo na jeho obrovské představivosti. Na zahradních párty, které pořádala jeho matka, obveseloval svou "hrou na divadlo" všechny hosty. Miloval divadlo. Vzhledem k astmatu vybrali mu rodiče školu Tudora Housea -  internátní školu v Novém Jižním Walesu. Okolní krajina měla na jeho zdraví blahodárný vliv. Patrick nebyl příliš adaptabilní, ale časem si na kolektiv dětí zvykl. Bohužel tato škola se dostala v roce 1924 do velkých finančních potíží a ředitel školy doporučil rodičům Whitovým, přeložit syna do internátní školy v Anglii. Ti s jeho návrhem souhlasili, a tak se Patrik opět učil přizpůsobení novému kolektivu. Ještě před svým nástupem v Anglii začal psát první divadelní hry, které mu pomohly se zařazením do kolektivu v teď již bývalé škole. Zajímavé je, že v tak raném věku psal o nápadně dospělých tématech.

Škola v Anglii byla trochu jiná a Patrik s ní zpočátku přímo bojoval. Nešlo již o školu střední, ale vysokou a White ji ve svých vzpomínkách označoval jako "čtyřleté vězení".

White byl spíše samotář, měl omezený okruh přátel a známých. O prázdninách se s nimi příliš nestýkal, vymlouval se na společnou dovolenou s rodiči.

Ale jednoho přítele přeci jen měl. Byl jím Ronald Waterall, starší chlapec, který měl podobné zájmy.  Když Waterall opustil školu, White se znovu stáhl do sebe. Nic už jej ve škole nedrželo, požádal rodiče o povolení stát se hercem a nechat školy. Povolili mu odchod, ale pod podmínkou, že se vrátí domů a pokusí se žít s nohama pevně na zemi.

 

Dva roky se živil jako chovatel dobytka na okraji zasněžených hor v Novém Jižním Walesu, 73 km od Bolara. Jeho rodiče se domnívali, že to je jeho místo a ne pochybná dráha spisovatelská. Domnívali se, že časem umělecké sklony synovy vyprchají a ačkoli tento pracovní život Whitovu zdraví velice pomohl, od jeho původního uměleckého zéměru jej to neodradilo. Sám věděl nejlépe, že práce na farmě není jeho životním cílem.

Od roku 1932 žil White v Anglii, studoval francouzštinu a německou literaturu na Kingově vysoké škole v Cambridgi. V té době pocítil silnou náklonnost k mladému muži, který na Kingovu školu přišel jako kněz anglikánské církve. O svém citu k němu nemluvil z obav, že jeho homosexualita nebude správně pochopena, přijde o vzácné přátelství a toto vše, pokud vyjde najevo,jej odsoudí k osamělému životu.

V době pobytu na Cambridgeské univerzitě, vyšla Whitova sbírka poezie pod názvem Oráč a jiné básně, divadelní hra, kterou napsal, byla přijata amatérskou divadelní skupinou. Napsal dále několik nepublikovaných prací a chystal se pracovat na románu Happy Valleyová. V roce 1937 zemřel Whiteovi otec, odkázal mu 10 000 liber a to mu umožnilo psát na plný úvazek v relativním pohodlí. Napsal několik her, než se mu podařilo sehnat nakladatele na román Happy Valleyová. Tato měla velký úspěch v Anglii, bohužel v Austrálii bylo její přijetí velmi vlažné. Začal psát další román - Nightside ale psaní opustil poté, co se setkal se záporným hodnocením a nebyl schopen zápory akceptovat. Později se vyjádřil v tom smyslu, že velice lituje, že román nedopsal.

V 1936 se setkal s o 18 roky starším malířem Royem de Maistre. Toto setkání se stalo pro Whitea osudným - v dobrém slova smyslu. Dva muži, kteří se stali přáteli na celý život. Patrick White komentoval toto přátelství slovy: „on se stal vším, co jsem nejvíce potřeboval, intelektuál a estetický rádce". Oba si byli v mnohém podobni - oba se zdáli vyděděnci ve vlastních rodinách, přestože s nimi zůstali celoživotně propojeni, jejich matky se navzájem navštěvovaly. Oba byli homosexuálové, ale jejich vztah o tom nebyl. Vážili si jeden druhého a nechtěli svou úctu jednoho k druhému ničím kazit - ani homosexuálním vztahem. Oba si cenili výhod sociálního postavení a spojení;  symbolizmus křesťana a biblická témata jsou patrna v práci obou umělců.

Patrick White zasvětil svůj první román 'Happy Valleyová' (1939) Royovi de Maistre, a potvrdil tak jeho vliv na své psaní. Sám mnohé Royovy obrazy kupoval a vlastnil, později je věnoval umělecké galerii N. J. Walesu.

Ke konci třicátých let, White strávil nějaký čas ve Spojených státech, byl i v Massachusetts a New Yorku, Po vypuknutí druhé sv. války se vrátil do Londýna a pracoval ve službách Královského letectva jako zpravodajský důstojník na Středním Východě, v Řecku a v Káhiře. Na Středním Východě se důvěrně přátelil s řeckým armádním důstojníkem  Manolou lascarisem, uvažoval o něm jako o svém životním partnerovi.

Po válce se spolu s ním vrátil do Austrálie, koupil starý domu ve "venkovské" části Sydney a "farmařil". Prodával zeleninu, květiny, mléko, choval sánské kozy a knírače. Žili zde celkem 18 let. White se pozvolna dostával z poválečné deprese a australské poválečné prostředí mu poskytlo námět k dalšímu románu (Strom života, 1956). Obdržel řadu ocenění (2x Cena za literaturu Milese Franklina) a jako první Australan i Nobelovu cenu v roce 1973.

Během sedmdesátých let se jeho zdraví začalo zhoršovat. Měl velké zrakové problémy a opět se přihlásila jeho stará nemoc - astma. Ale psal dál i o věcech ne příliš běžných (homosexualita). Zemřel v Sydney dne 30. září 1990.

white_dum.jpg

Dílo:

 

 

Citáty:

 

Člověk se nenaučí zhášet světlo, nebo zavírat kohoutky, dokud nemusí platit účty.

 

Hry Patricka Whita:

 

 

Zdroj:
http://wikipedia.infostar.cz
http://arts.abc.net.au