Eyvind Olof Johnson

Autor: Harr <harr(at)atlas.cz>, Téma: Osobnosti, Vydáno dne: 11. 08. 2009

johnson_anotace.jpg
Švédský spisovatel, jeden z mála, co  vyšel z pracovní třídy. Přinesl nová témata a prezentoval nové názory na švédskou literaturu.  Experimentoval s novými formami a technikami psaní.
Narozen: 29. 7. 1900 - Boden, provincie Norrbotten, Švédsko
Zemřel: 25. 8. 1976 -   Saltsjobaden, Švédsko


 

johnson_portret.jpgEyvind Johnson se narodil v roce 1900 v Svartbjörnsbyn  v blízkosti Bodenu v severním Švédsku v provincie Norrbotten v rodině kameníka Olofa Petera a Cevie Gustavsdotter. Eyvind byl nejmladším ze šesti dětí. Vzhledem k tomu, že jeho otec zemřel, když mu byly 4 roky na silikózu a matka by nestačila na výchovu šesti dětí, postarala se o něj jeho bezdětná teta s manželem Andersen Johanem Rostemová.

Když mu bylo 14 let, rozhodl se najít si práci a pomoci rodině, ve které vyrůstal. Byl chlapcem, který tvrdě dřel, aby z něj něco bylo - rozhodně nebylo jednoduché manuálně pracovat v rodném regionu blízko polárního kruhu.

V letech 1915 - 1918 vystřídal několik druhů práce - třídil dřevo, pracoval v cihelně, prodával letenky, uváděl lidi v kině, promítal filmy, asistoval instalatérům i elektrikářům. V roce 1918 byl topičem na nákladní lokomotivě, po čase se vrátil na pilu a na podzim téhož roku lisoval slámu do balíků. O rok později použil peněžní půjčku na cestu do Stockholmu, kde v LM Ericsson dostal práci jako kovodělník (dílna Tulegatan). V roce 1920 zde vypukla stávka. Rozhodl se získat určité vzdělání, aby mohl pravdivě zaznamenat těžkosti dělného člověka. Setkal se ve městě s několika mladými začínajícími autory a pak s nimi založil literární časopis Var Nutid (Naše současnost). Stal se i členem společnosti budoucích spisovatelů nazvanou De gróna (Zelený dnešek).
Od podzimu 1920 spolu s několika přáteli pracoval na malé farmě v Upplandu, kde měl dost času a možností na sebevzdělávání. Na podzim téhož roku odejel do Německa - nákladní lodí do Kielu, odtud vlakem do Berlína a o několik měsíců později pokračoval přes Porýní do Paříže. V podstatě objevoval pro svá pozdější díla, válkou zničené oblasti střední a jižní Evropy. Na živobytí si ve Francii vydělával jako pracovník v cementárně či umývač nádobí v hotelu v blízkosti Gare du Nord. Navracel se domů přes Berlín, v němž setrval až do podzimu 1923.


Jeho první kniha - sbírka povídek De fyra främlingarna (Čtyři cizinci), - vyšla na jaře roku 1924. Během zimní návštěvy Severu, dokončil svou druhou knihu (Timanovi a spravedlnost)  -  vyšla na podzim roku 1925. Od té doby opět pobýval ve Francii, zůstal tam déle než pět let.
V roce 1927 se oženil v Saint-Leu-la foret s Aase Christofersen. Tore. Jejich syn se narodil v roce 1928. V roce 1930 se rodina přestěhovala domů do Švédska.
Po smrti Aase se oženil znovu - s Cillou Frankenheuser. Narodily se jim 2 děti - dcera Marie (1944) a syn Anders (1946). V letech 1947-1950 E. J. s rodinou přesídlil do Švýcarska a Anglie, aby se následně vrátil do Švédska do Saltsjobadenu, kde zůstal do své smrti.  

V roce 1957 se stal  členem Švédské akademie a v roce 1974 mu byla společně s Harry Martinsonem udělena Nobelova cena za literaturu.

(Volba udělit NC Eyvindu Johnsonovi a  Harrymu Martinsonovi v roce 1974 byla velmi kontroverzní, protože byli upřednostňováni tito spisovatelé - Graham Greene, Saul Bellow a Vladimir Nabokov )


Bibliografie

V jeho raných románech je znatelný vliv Prousta, Gida a Joyce. Zabývá se především člověkem, který je silně frustrován. Např v díle Bobinack (1932), se obírá vstupem moderního moderního kapitalismu, jeho mmožností manipulace člověkem. V Regn i gryningen (1933, "Déšť na svítání"), zase útočí na nespravedlnost  novodobé  kancelářské dřiny a jejích účinků na člověka  a v  "Romanen om Olof", 4. díl (1934-37), vypráví své zážitky  loggera  v oblasti za polárním kruhem.   Hledá vlastně své příčiny frustrace. Během druhé světové války a bezprostředně před ní píše Johnson romány, ve kterých líčí hrůznost totalitního teroru, napadá jej a ostře kritizuje neutralizmus.  

Díla "Strandernas svall"(1946, Návrat k Ithace, 1952) a Hans nades tid (1960; Dny jeho Grace) byly přeloženy do mnoha jazyků.  

 

Dílo Eyvinda Olofa Johnsona:

  • Čtrnáctý rok - Nu var det 1914 (1934)
  • Här har du ditt liv! (1935)
  • Se dig inte om! (1936)
  • Slutspel i ungdomen (1937)

 

Citáty:

Dosáhli jsme velkého vítězství. Zůstala po nás krásná hromada trosek.   

Pomluva je nejjednodušší způsob styku.  

Opakování oslabuje sílu a pravdivost použitých slov.   

 

Zdroj: www.kirjaso.sci.fi

          www:skolavpohode.cz

          www:infostar.cz