Nevidoucí

Občas i my, vidoucí, nevidíme... Ano, i ty nejkrásnější oči mohou být slepé.



Kdo s hlavou chodíš sklopenou

nevidíš světa krásy

ty podobáš se sokolu

co vzlétnout netroufá si


Kdo oči míváš zavřeny

nepoznáš, co kdy kvetlo

snad podobáš se krbu jen

ve kterém zmírá teplo


Tak unavený na poušti

vzdal jsi se hledat vodu

a všechno, cos kdy miloval

pustil jsi na svobodu


Nepotkat v parku květinu

zní jako utopie

vždyť ten se rovná slepému

kdo oči své si kryje


Kdo s hlavou chodíš schýlenou

nikam máš blíž než někam

otevři oči dokořán…


…vždyť já na tebe čekám