Pomalu rozepínám
halenku bělejší bílých plání
v mých prstech
znenadání
dva plody
zmrzlých jeřabin
a tání...
vhání touhou do slabin
Smrti nebát se anebo bát?
Zemřít a vstát zase nanovo
v básních pak
nastokrát
prosit o slovo
a ty rudé plody rozehřát.