Utrhl kytku na posedu.
Byla hezká, štíhlá a vysoká.
Utrhl kytku na posedu.
Jenže byla hezká, štíhlá a vysoká.
- A co teď, kluku?
Přičichni si, dokud je ještě čas…
- Líbíš se mi, nechtěla bys se mnou chodit?
- Kamkoli mě zaneseš. Jen – nesmíš mě teď upustit.
Nikdy mě neutrhneš podruhé.
- Je mi to líto. A nezapustíš kořeny se mnou?
- Ne. Ale pojďme o tom snít.
Přičichli už jste někdy ke snům, které si sami vytrháte?
Publikum se usmálo naprázdno.
Podstata autorského čtení mezi pseudospisovately hocími si svoje péra za klíčem od úspěchu.
- Hej! Ty máš problém.
- To si piš. Ještě mi prozraď, v čem vězí?
- Přemýšlíš, co na to lidi.
Na ty sér.
- Jenže je hezčí mít pocit, že jsme součástí něčeho velkého a taky vleklého. Tahá nás to kdoví kam. Ale vůbec. Pojďme o tom snít.
Ať můžeme být nešťastní z toho, že je všechno jinak.